Mimesis
Mimesis
USA, 2011, 95 minut
Režie: Douglas Schulze
Scénář: Douglas Schulze a Joshua Wagner
Hrají:
Allen Maldonado (Duane)
Sid Haig (Alfonso Betz)
Lauren Mae Shafer (Judith)
Courtney Gains (Gordon)
„Mimesis“ je snímek, který je přece jen i v žánru specifický. Alespoň tedy podle toho, jak se na první pohled tváří. Na druhý pohled už se nejedná o nic tak zásadního a film je vlastně opravdu jen obyčejným remakem, i když se snaží tvářit jinak. O remake čehože se jedná? Tvůrci „Mimesis“ se rozhodli, že zpracují z nového pohledu legendární film „Noc oživlých mrtvol“. Ano, ukousli si moc velké sousto.
„Noc oživlých mrtvol“ je natolik velkou legendou, že nemá smysl ji remakovat. Přesvědčili se o tom mnozí, včetně Toma Saviniho. Nefunguje to už stejně. Především proto, že filmaři zapomínají na jeden základní prvek – sociální (nebo možná antisociální) rovinu tohoto filmu. „Mimesis“ se na něco takového vykašlalo a v podstatě jenom vzdává tribut klasické filmu. Není to tribut z nejlepších, ale aspoň na první pohled dává najevo, jak máme snímek vůbec brát.
Dva filmování nadšenci se seznámí s jednou dívkou a společně se objeví na party. Vypadá to celkem normálně, nic nového, zásadního tu není, ale pak najednou postavy usnou. Dvě z nich se probouzí na hřbitově, jsou divně oblečené a znalci hned dochází, co je tohle za scénu. Ano, odehrává se před námi úvodní scéna snímku „Noc oživlých mrtvol“, scéna na hřbitově, kde se setkáváme s prvním nemrtvým. A pokud se nepletu, je to vlastně první nemrtvý celé moderní zombie éry.
Snímek se od té chvíle odvíjí podobně jako předobraz, ale s tím, že postavy mají povědomí o filmu „Noc oživlých mrtvol“, upomínají na něj (nemluvě o tom, že snímek běží v televizi) a nevěří tomu, že by zombie skutečně existovaly. O co tedy vlastně jde? Scénář je v tomto směru celkem obratný a dokáže celý děj dát do souvislosti tak, aby to nevypadalo jako bohapusté vykrádání dobré značky, ale aby to celé mělo smysl.
Bohužel nic to nemění na tom, že snímek sám o sobě jako horor nefunguje. Jako tribut je to hezké, ale není zde potřebná atmosféra. Děj nemá spád a scény, které by měly být rychlé, dechberoucí, jsou neskutečně pomalé, táhlé. Divák se jen dívá na sled jednotlivých scén, některé se více či méně přibližují filmu z roku 1968, ale jinak je „Mimesis“ neskutečně prázdným filmem, jehož nápad je velmi rychle odhalen. Divák na to přijde asi ještě dříve, než mu to film samotný sdělí.
Hodnocení: 45 %
