Maniak
Maniac
USA, 1980, 87 minut
Režie: William Lustig
Scénář: C.A. Rosenberg a Joe Spinell
Hrají:
Joe Spinell (Frank Zito)
Caroline Munro (Anna D'Antoni)
Abigail Clayton (Rita)
Tom Savini (Disco Boy)
Joe Spinell si pro sebe napsal film, kde se obsadil do hlavní role, a režiséra mu udělal člověk, který se v pozdějších letech proslavil jako režisér dalších maniaků, konkrétně se jednalo o snímky ze série „Maniac Cop“. William Lustig je klasický béčkový režisér z 80. let, ale snímek „Maniak“ má v sobě na první pohled trochu víc, než se možná zdá. Není to úplná béčková slátanina, ale myslím, že bych ho mohl přirovnat k takovému filmu jako Henry: Portrét masového vraha. Kvalitou to úplně neodpovídá, ale příběhem ano.
Frank je magor. Tohle se dozvídáme rovnou na začátku, kde zabije dva lidi, kteří se rozhodli spát na pláži. Tohle je vůbec docela šílený nápad. Prostě si jen tak zdřímnout na pláži pod dekou. Já vím, je léto, je krásně, ale copak nikdy neviděli žádný americký horor? Anebo muchlovačka v autě? Ani tentokrát se na nic podobného nekoukali? A to by si člověk myslel, že Tom Savini bude vědět, co by se mu mohlo stát, když si to bude chtít v noci rozdat s holkou v autě.
Ale zpátky k Frankovi. Frank má vážný problém. Je to totální cvok. Zjistíme, že dokonce schizofrenik, který v sobě má dvě různá já. Jedno trochu seladonské, ale více méně neškodné. Druhé? No, to už je o něčem jiném. Druhé Frankovo já se totiž neštítí toho, aby někoho podřezalo, uškrtilo, zastřelilo, skalpovalo. Tvůrci si docela užívali a snažili se každou smrt udělat odlišnou. Podařilo se jim to, i když v názornosti zrovna kouzlo snímku „Maniak“ netkví.
Kouzlo tkví v tom, že sám o sobě má film prostě atmosféru osmdesátkových filmů, takový ten televizní look, který je neostrý v barvách, trochu zapšklý, nevýrazný. Nic proti tomu, VHS klasika, ale v tomhle případě mi to vadilo. Může za to hlavně Joe Spinell, který je prostě odporný. Nemám pro něj lepší slovo, protože jeho postava je vážně hnusná, sám o sobě taky není zrovna krasavec. Celou dobu jsem mu přál nějakou nepěknou smrt. Ani Michael Rooker není playboy, ale ten mi v thrilleru Henry: Portrét masového vraha seděl. Měl charisma. Frank je prostě slizoun.
Chodí kolem, vybírá si dívky, které by zabil, aby si mohl sestavit něco, co se bude podobat jeho ideálům. Je to komplexní šílenec, který má i nějaká ta traumata, s kterými se nevypořádal a které ho na závěr doženou. Nic objevného, ale tak v tomhle je film alespoň celistvý, stejně jako v tom, kde nakonec Frank ve hřbitovní scéně skončí. A jak. Docela povedená scéna, která dala filmu ten správný nádech absurdna. Nic zázračného, ale díky giallo stylu se tohle vážně dá zkouknout.
Hodnocení: 50%
