Lizzie Borden’s Revenge
USA, 2013, 85 minut
Režie: Dennis Devine
Scénář: Dennis Devine, Ted Chalmers a Annie T. Conlon
Hrají:
Jenny Allford (Lizzie Borden)
Michael Beardsley (Bobby Baker)
Kelly Erin Decker (Cindy)
Krystal Ellsworth (Vanessa)
Lizzie Borden byla žena, která měla v roce 1892 spáchat vraždu svého vlastního otce a také své nevlastní matky. Její vražednou zbraní měla být sekyra. Respektive, ona sekyra skutečně byla vražednou zbraní, jenom se nepotvrdilo, že by Lizzie Borden skutečně měla vraždit. V době vražd byla v domě (sídle), ale i když byla souzena, nakonec nikdy nebyla z činu usvědčena. Zbytek života pak prožila v sídle rodičů, i když ji místní komunita již nikdy nepřijala. Pro ně byla vražedkyní. Nakonec ale nezemřela proto, že by se někdo mstil, ale na zápal plic.
V současné době se tenhle příběh dostal docela do hledáčku filmařů, protože kromě snímku, který dnes recenzuji, se do televizní produkce chystá také film „Lizzie Borden Took An Ax“, kde Lizzie hraje Christina Ricci. Horor „Lizzie Borden’s Revenge“ se spokojil s méně známými herci, nebo spíše neherci, a očividně minimálním rozpočtem, kde ani nebyla snaha o to přinést divákovi něco víc.
Děj filmu „Lizzie Borden’s Revenge“ se odehrává během jedné pyžamové party na dívčí koleji nějaké univerzity. Už tady je vidět, že je to nízkorozpočtový film, protože těch postav je skutečně málo a prostředí je jinak celkem mrtvé, bez dalších osob. Fajn, to by se ještě dalo kousnout. Snímek dál hraje na to, že děvčata blbnou, jak to tak asi bývá, a vyvolávají ducha Lizzie Borden. Tohle se jim nevyplatí, protože ona se – dokonce i se svou sekyrou – skutečně objeví.
Tohle samo o sobě by ještě nemuselo být tak hrozné, jenže snímek padá s tím, že zde jsou naprosto strašné herecké výkony, což je ale překvapivě jen jeden problém. Dialogy, které jim vycházejí z úst, jsou neskutečně stupidní. Tenhle problém se film snažil vyřešit tím, že zde má vlastně jen ženské herečky, které nemají problém s tím, že by se svlékly. Jenže i tohle je podáno tak neskutečně lacině a směšně, že ani není možné vytvořit minimálně vzrušující atmosféru.
Co je ale naprosto nejhorší – to nám to pěkně graduje – jsou triky. Lizzie Borden se zde docela hodně ohání sekyrou. Je sice hezké, že nám kamera chtěla ukázat, jak se sekyra zabodává, jenže je až strašně moc vidět, jak je to hrané a jak stříkající krev ani není skutečná, ale místy digitální. V tomhle směru se jedná o naprostý úpadek, protože pokud je i pro nadšence jednodušší, aby do filmu vložili digitální triky, pak už horor umírá opravdu na všech frontách.
Hodnocení: 10 %
