Little Deaths
Velká Británie, 2011, 90 minut
Režie: Sean Hogan, Andrew Parkinson, Simon Rumley
Scénář: Sean Hogan, Andrew Parkinson, Simon Rumley
Hrají:
Scott Ainslie (John)
Mike Anfield (Michael)
James Anniballi (Hoodie)
Kate Braithwaite (Claire)
Simon Rumley si jako další film po „Red White & Blue“ zvolil povídkový snímek a přizval si k němu dva méně známé britské tvůrce Seana Hogana a Andrewa Parkinsona. Společně stvořili znepokojující snímek, který vás zasáhne hlavně hodně nechutnými momenty, a vy si uvědomíte, co jste vlastně ještě všechno neviděli. Alespoň pokud není ve vaší oblibě sledovat japonské – a jiné – snuff filmy, které jsou „reálným“ – nebo vážně skutečným? – záznamem lidského mučení, zabíjení, atd. Pojďme si tři autorské povídky představit po řadě.
První má na svědomí Sean Hogan a nazval ji „House and Home“. Na první pohled sledujeme nefunkční manželský pár, alespoň pokud se postelové oblasti týká. No, co si budeme povídat, páry nefungují ani v jednom příběhu, který je součástí „Little Deaths“. Hogan se zaměřil ale na dvojici, která se v určité chvíli dokáže uspokojit. Už si vyhlédli jednu bezdomovkyni, která by jim v tom mohla pomoct. Dají jí nějaké peníze, opijí a uspí ji, a pak si Frank jde užívat. Pissing ve filmech moc často nevidíme. No, nevidíme ho ani tady, ale podstata je jasná. Všechno se trochu zvrtne v závěru, kdy se houmlessačka ukáže být někým trochu jiným, než se na první pohled zdálo. Závěr není zas až tak překvapivý a vlastně celá povídka je akorát hodně roztahaná hra na psychologické cosi.
Andrew Parkinson se vydal jiným směrem a natočil příběh „Mutant Tool“. Příběh o tom, jak se nedá věřit ani vlastnímu doktorovi, který může ve skutečnosti být převlečeným nacistou. V určitém směru – hlavně po stránce nápadu – „Mutant Tool“ vyznívá lépe než snímek Seana Hogana, ale ani v tomhle ohledu se nejedná o žádný velký spektákl. Povídka je až příliš dlouhá na to, čím se nás snaží šokovat. Ta pointa není zas tak dobrá, jak se tváří. Prostě si jenom dejte pozor, co za prášky berete a ono bude všechno dobré. Podstata příběhu se dá odhadnout už s první scénou... Pointa pak rozhodně nemá takovou sílu.
Simon Rumley na konec. Jeho povídka „Bitch“ je „překvapivě“ tou nejbizarnější ze všech tří zde uvedených. „Bitch“ je o tom, že některé páry prostě nemohou fungovat. Zvlášť když si uvědomíme, že bitch je na jednu stranu děvka, ale může být také fenou. A kdo asi bude v tomhle případě fenou – ano, Pete, mužský aspekt páru. Jejich vztah je submisivního charakteru, kdy Pete je schopen vzrušení jedině ve chvíli, kdy si nasadí psí masku. Stejně tak není schopen se vymočit ve stoje, ale jedině jako pejsek. Mimochodem takový frontální záběr mužského přirození také hned tak všude neuvidíte. Jak je u Rumleyho zvykem, v závěru se příběh promění v naprostou zvrácenou šílenost, ale i přesto přese všechno je Simon mistrem šílených a bizarních psychologických her. I zde předvádí svůj jedinečný vizuální styl, který si prostě nespletete. Unikátní spojení obrazu a zvuku a zvrácené představivosti. Nejšílenější závěr v celém filmu. Simon prostě nezklame.
Všechny povídky v „Little Deaths“ mají jeden základní nešvar – jsou příliš dlouhé, vzhledem k tomu, že děj je povětšinou prázdný. U Simona Rumleyho jsme na to docela zvyklí. Má to svůj účel, protože závěr vás pak dostane. U jeho kolegů už to takový efekt nemá. A tak je pro mě povídkový film spíš zklamáním a budu jej hodnotit negativněji. Uznávám ale, co jsou autoři schopni natočit, a to ještě do takové míry, že nepřekračují hranici naprostého nevkusu a nesmyslu.
Hodnocení: 45%
