Lake Mungo
Austrálie, 2008, 87 minut
Režie: Joel Anderson
Scénář: Joel Anderson
Hrají:
Rosie Traynor (June Palmer)
David Pledger (Russell Palmer)
Martin Sharpe (Mathew Palmer)
Talia Zucker (Alice Palmer)
Mockumentary je pojem, který se hororem šíří jako vlna nenávisti peklem. A nejen hororem. Mokumenty, když si to trochu počeštím, jsou dokumenty o něčem fiktivním. Pokud se zaměříme na horor, tak mokumentem může být už Záhada Blair Witch, ale z těch modernějších je jim blíže „Čtvrtý druh“ a právě „Lake Mungo“, které tenhle styl dotahuje téměř k dokonalosti. Ale je potřeba si uvědomit, že mluvím hlavně o stylu, nikoli o příběhu, který film prezentuje.
Dokumentární styl je skutečně dotažený ad perfectum. Jsme postaveni před událost, která se přihodila jedné rodině v Austrálii. Její dcera zmizela. Utopila se. Po několika dnech je její tělo nalezeno, identifikováno a zdálo by se, že případ je tím ukončen. Jenže on se teprve rozjíždí. Ale hned od začátku se setkáváme se základními dokumentaristickými prvky. Vidíme záběry z domácích kamer, které jsou prostříhávány s klasickým záběrem na osoby, které dokumentaristovi odpovídají před kamerou na otázky. Obraz je doplněn popisným textem, i když zde bych si představil ještě dokonalejší zpracování, kdy by jména jednotlivých dotazovaných byla doplněna jejich vztahem k mrtvé, apod.
Forma je zde skutečně skvělá. Dokument, kterému by se dalo věřit, že je o skutečných událostech. Ale už jen tím, že si bere nálepku „hororu“, stává se automaticky neskutečným. Nemohu si pomoci, ale všechny ty záhady, pásky a paranormální aktivity ve mně vytvořily až příliš velký despekt k tomuto druhu filmů. Ale není to jen tím, proč se mi nechce dát „Lake Mungo“ vyšší hodnocení. Je to i tím, že film prostě není hororový. Vypráví děsivou událost, ale dokumentární pojetí, které je skutečně spíše dokumentem, nemůže mít takovou sílu, jako klasický hraný film, který není neustále přerušovaný komentáři. Takto se jedná o velmi profesionálně provedený záznam událostí, které jsou postupně odhalovány jako pradávný obraz při restaurování.
Příběh, který „Lake Mungo“ předvádí, je v několika momentech hodně silný, i když, jak říkám, nikoli jako horor. Tím nejsilnějším momentem je chvíle, kdy se rodiče o své dceři doví pravdu, respektive dozví se něco, co netušili a co by je nikdy nenapadlo. V tu chvíli z jejich dítěte opadá jakási religióznost a stává se skutečnou postavou, kterou mohou její rodiče opustit. Přesto dál pokračují v hledání pravdy, ale právě uvědomění si toho, že se Alice nevrátí, je druhou, dost silnou scénou „Lake Mungo“, i když se jedná o scénu poměrně krátkou.
„Lake Mungo“ funguje skvěle jako ukázka toho, jak je možné natočit příběh o něčem, co se nestalo, ale zkusit nás přesvědčit o tom, že je možné, aby tomu tak bylo. Nejsou zde žádné přílišné prvky paranormálna, alespoň ne takové, které by nebylo možné vysvětlit jiným způsobem. Že se film odehrává v Austrálii, je ujištěno několika záběry na poměrně pustou krajinu. V celkovém kontextu tak film nevyznívá špatně, ale když se člověk podívá na nějaký skutečný dokument na Viasatu nebo kdekoli jinde, bude z toho mít asi lepší užitek a nejspíš se i poučí. „Lake Mungo“ je pro mě osobně dobrou ukázkou toho, jak je možné film natočit a jak i z jednoduchého nápadu udělat docela dobrý snímek, hlavně po stránce stylu.
Hodnocení: 45%
