Kukuřičné děti
Children of the Corn
USA, 1984, 92 minut
Režie: Fritz Kiersch
Scénář: George Goldsmith podle stejnojmenné povídky Stephena Kinga
Hrají:
Peter Horton (Burt)
Linda Hamilton (Vicky)
R. G. Armstrong (Diehl)
John Franklin (Isaac)
Když se tak člověk podívá na dějiny moderního hororu, zapřemýšlí si nad tím, jaký je asi nejčastější autor, který se objevuje pod titulkem „Podle románu (příběhu, povídky, apod.)“. Ano, odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Je to samozřejmě Stephen King. Jen malému množství autorů se dostalo toho, že většina jejich rozsáhlé bibliografie byla zfilmována. Vedle Kinga je pak často uváděn Alexandre Dumas starší. Skoro se tak zdá, že ať přijde King se sebejednodušším nápadem, ten se okamžitě promění ve zlato. Pro něj samotného určitě, když prodává práva, ale často i pro ty, kteří podle jeho děl natáčejí filmy.
Ne, nebudeme si nalhávat, že každý film, který je podle Kinga natočený, je čisté potěšení. Naopak, někteří režiséři to prostě nezvládají. A abychom byli úplně upřímní, v některých případech ani příběhy samotné nejsou takové, aby se pro zpracování na filmové plátno hodily. Přesvědčil nás o tom sám Stephen ve svém vlastními silami režírovaném filmu „Vzpoura strojů“ a bohužel nás o tom přesvědčuje i Fritz Kiersch ve snímku „Kukuřičné děti“.
Příběh „Kukuřičných dětí“ se odehrává v malém městě v Nebrasce, konkrétně se to město jmenuje Gatlin. Film se jakž takž drží předlohy, i když si rozhodně pamatuji, že ústřední pár nebyli takoví pohodáři, jako jsou Peter Horton a Linda Hamilton, které to slušelo i před tím, než z ní James Cameron udělal Sarah Connor, matku nejdůležitějšího člověka v boji proti SkyNetu.
Pár se dostává do Gatlinu, kde nachází prázdné město. My víme proč, protože jsme toho byli svědkem v úvodní scéně. Dle mého názoru je právě v tomhle problém filmu. Už od začátku je jasné, o co tady jde. Právě úvodní scéna v kavárně je tou nejsilnější a člověk tak získává pocit, že ty nejlepší nápady filmaři vystříleli hned na začátku, aby potom mohli jen nastavovat obyčejnou kaši, která nemá čím překvapit. Samozřejmě, že ty děti budou pořád stejně drsné, samozřejmě, že ještě někoho zabijí, a samozřejmě, že ústřední pár vydrží až do úplného konce.
Pozitivem filmu jsou dětské herecké výkony, hlavně představitelé Joba, Sarah, Isaaca a Malachaie jsou ve svých rolích skutečně výteční a jsou těmi, kdo vytváří děsivou atmosféru celého snímku, která se ale místy rozmělňuje. Až moc běhání, které nikam nevede, až moc řečí, které nemají význam. Jako děsivá pohádka – trochu by to mohlo připomínat „Jeníčka a Mařenku“ – by film mohl fungovat, ale tvůrci se vydali nepříliš vhodným směrem a prostě udělali z příběhu jen další rádoby horor, který se jim navíc podařilo roztáhnout do celkem šesti dalších pokračování a jednoho televizního remaku. Někdy se dá vydělávat na skutečně jednoduchých povídkách celé roky.
Hodnocení: 40%
