Krysy: Noc hrůzy
Rats - Notte di terrore
Itálie, 1984, 97 minut
Režie: Bruno Mattei a Claudio Fragasso
Scénář: Claudio Fragasso, Bruno Mattei a Hervé Piccini
Hrají:
Ottaviano Dell’Acqua (Kurt)
Geretta Geretta (Chocolate)
Massimo Vanni (Taurus)
Gianni Franco (Video)
Italský horor má mnoho odnoží a jak se ukazuje, ani postapokalyptický film mu není cizí. Nutno říct, že mám pocit, že postapokalyptický byl tento film natočen proto, aby se ušetřilo. „Krysy: Noc hrůzy“ rozhodně není filmem, který by si hrál na nějaké velké umění. Místo toho nám nabízí jednoduchou zápletku, která je zasypaná pořádně zvětralým, možná až zkaženým a plesnivým inkoustem. Bruno Mattei rozhodně nepatří k režisérům, kteří by točili první ligu, ale jak se ukazuje, i ta druhá mu byla docela vzdálená.
„Krysy: Noc hrůzy“ je horor – skoro se mi to slovo chce dát do uvozovek – který se odehrává po roce 2015, kdy došlo k atomové válce. Na světě se to podle všeho projevilo jenom tak, že se vytvořily skupinky jako ze „Šíleného Maxe“. Tyhle skupinky jsou různě roztroušené po světě, navzájem se sobě vyhýbají. Alespoň takový dojem mám. Sledujeme všeho všudy jedenáct postav, které postupně umírají. Nějaká atomová válka zde nemá větší význam, prostředí bez jídla by se však dalo omluvit i jinak.
O co vlastně v příběhu jde? Skupinka přeživších se dostala do místa, které je na první pohled opuštěné, ale na druhý podhled skýtá celkem dobré útočiště a hlavně velké množství zásob – jídla i vody. Jenže třetí pohled odhalí, že tu lidé nejsou sami, ale je zde i spousta krys. Krysy nechtějí nic jiného než žrát. Alespoň tak to vypadá. Možná jsou to nějaké zmutované krysy. Pravda je ale taková, že postavy si za svoje chování a svoje výstupy sežrání zaslouží.
Co ve filmu nefunguje? Možná by byla lepší otázka, co funguje. Nefunguje totiž nic. Herecké výkony by byly špatné i pro městské divadlo s průměrnou návštěvností dvacet lidí na představení. Dialogy, které jim plynou z úst jako smrad po syrečkách, jsou skutečně unikátní a mám pocit, že se ani nemusely psát do scénáře a rovnou se improvizovaly. Výsledek by rozhodně o nic horší být nemohl. Nějaká logika, ta nemá valný význam. Postavy se prostě točí dokola a nikam neutíkají, aby to celé mohlo být napínavé a strašidelné. Jenže nic takového nehrozí. Atmosféra je zde řídká jak ozonová vrstva. Tohle opravdu není horor, který by vás měl vyděsit.
Italské kousky se ve velké míře nikdy nevyznačovaly tím, že by si hrály na nějaké velké umění, ale tohle je skutečně hrůza. Není to ani béčko, spíš nějaké géčko nebo něco podobného. Minimum prostředků a umu, minimum muziky. To platí doslova. Hudební doprovod ve většině stopáže nahrazuje ticho. Kdybych měl ještě chvíli poslouchat Myrnu, jak tam řve, asi bych se z toho už najisto zbláznil. Opravdu příšerný zážitek, který nikomu nedoporučuji.
Hodnocení: 10%
