Jug Face
USA, 2013, 81 minut
Režie: Chad Crawford Kinkle
Scénář: Chad Crawford Kinkle
Hrají:
Sean Bridgers (Dawai)
Lauren Ashley Carter (Ada)
Kaitlin Cullum (Christie)
Larry Fessenden (Sustin)
Zdálo by se, že těhotenství je krásná událost, ale to především v případě, že je chtěné. Ono, i když je nechtěné, pořád je to změna v lidském životě, ale dají se kolem toho dít skutečně zvláštní věci. A přesně na tohle vsázel i nováček Chad Crawford Kinkle, který natočil svou celovečerní prvotinu právě kolem těhotenství a jeho následků, i když nakonec se zdá, že samotné těhotenství až zas tak důležité není.
Snímek „Jug Face“ rozhodně není z těch filmů, které by byly divákovi snadno přístupné, ale snaží se trochu jinou formou vyvolat děs. Nejde jen o to, že se jedná o horor atmosférický, ale jde o jednotlivé nástroje, které jsou používány – různé filtry kamery, prostřihy a prolínání obrazu, apod. Nechci o tomto filmu mluvit jako o uměleckém hororu, ale určitě by se dalo hovořit o tom, že se jedná o horor s důrazem na formu, nikoli tolik na obsah.
Příběh sám o sobě je celkem jednoduchý, protože, jak jsem výše psal, zas tak moc o něj nejde. Ada je dívka, která žije v lesní komunitě, kde si rozumí s jedním mužem, který ji dostane do požehnaného stavu. Vzhledem ke svému těhotenství chce komunitu opustit, protože, co si budeme povídat, není to zrovna místo, kde byste chtěli sami žít, natožpak vychovávat nějakou jinou osobu. Jenže opustit takové šílence, to skutečně není jednoduché.
Film je zajímavý mimo jiné i herecky, kde v roli Adina otce exceluje Larry Fessenden, kterému tohle sedlo naprosto dokonale. Je možná až moc výrazný, naštěstí i Lauren Ashley Carter film celkem obstojně táhne. Jenže pak je tu problém v tom, že se film nijak nesnaží o to, aby vtáhnul diváka. Prostě si jde svou cestou, neohlíží se na nikoho. Nechce nikoho nutit k tomu, aby se se snímkem sžil, je pouze na každém divákovi, jestli si k němu najde cestu, nebo ne, jestli mu sedí spíše podtextový obsah, pokud zde nějaký je, anebo má raději větší množství dějotvorných prvků.
Právě skutečnost, zda vlastně pod tou formou něco je, je asi největším problémem celého filmu. Ve skutečnosti se totiž zdá, že je to jen vidlácký horor, který byl natočen trochu jinak, aby vznikl dojem, že je to hlubokomyslnější, než to ve skutečnosti bylo zamýšleno. Trochu se mi tahle ambivalence líbí, i to, že nešel autor tak daleko, aby to byla jen slátanina podivný, nenavazujících scén, ale na druhou stranu to není dílo, v němž by se ty myšlenky hledaly snadno. Snad i proto, že tam vlastně být nemusí.
Hodnocení: 50 %
