James Hayman: Mráz
The Chill of Night
Vydalo nakladatelství Fragment, 2013, 299 Kč
Mám rád detektivky a ještě možná víc mám rád thrillery. Vždycky si rád užiju knihu, která mě nechává v napětí čekat, kdo bude vrah. V takovém případě je důležitý styl spisovatele, to vás zaujme na první pohled, ale co je důležitější, to je samotný příběh. Pokud vás nebude děj bavit, pokud se vám bude příběh zdát nudný a pointu snadno odhalíte, ne proto, že je zde dostatek indicií, ale proto, že je to špatně napsáno, v takovém případě z knihy moc velký požitek mít nebudete. Tohle naštěstí není případ amerického autora Jamese Haymana a jeho románu „Mráz“.
„Mráz“ je již druhou knihou, kterou nakladatelství Fragment od tohoto spisovatele vydalo. Prvním románem byl „Řez“, který vyšel loni a kde se představila postava Michaela McCabe, který je také hlavní postavou „Mrazu“. Mike McCabe je celkem zajímavý policista, schopný detektiv a navíc je nadán eidetickou pamětí. To je jiný název pro paměť fotografickou, který se v současné době více používá. McCabe by však tuto schopnost ani mít nemusel, protože pro příběh je v podstatě bezvýznamná. Případ nevyřeší na základě toho, že si něco pamatuje, jen to zjednodušuje nějaké momenty – netřeba hledat citát v bibli. Měl jsem pocit, že James Hayman chtěl udělat hlavní postavu zajímavější, ale tenhle její potenciál vlastně vůbec nevyužil.
Co je mnohem lépe rozpracováno, to jsou životy a osobnosti postav. Hayman má všechny hlavní postavy, celkem dobře napsané, mají hloubku a nejsou jen černé nebo bílé. Ani McCabe není dokonale kladnou postavou, dělá chyby, moc pije, což je dnes celkem oblíbený motiv – že pane Nesbø? –, ale pořád je to postava, která vás zajímá proto, že si prošla něčím těžkým, snaží se žít správně a navíc je dobrým detektivem.
Případ, na kterém McCabe nyní pracuje, je překvapivě osobní. Jsme v Portlandu, nečekejte sériové vrahy. Jen obyčejné vrahy, i když stále chytré. Hned úvodní kapitola nás seznamuje s obětí, krásnou, mladou, ambiciózní právničkou, ne nepodobnou McCabově bývalce. Právnička je unesena a později nalezena mrtvá v kufru auta, kde díky velmi nízkým teplotám naprosto zmrzla. Tady zase jeden prvek, který nebyl tak nějak využit. Tělo musí rozmrzat týden, autor o tom hodně napíše, ale nakonec se ukáže, že je to vlastně jedno. Po takovém úvodu bych čekal, že to tělo bude mít pro vyšetřování větší význam (tělo jako důkaz) a že na něm najdou nějakou zásadní indicii. Ale je pravda, že takovým čekáním by si Hayman narušil tempo. A tak si říkám, jestli je tohle autorův způsob, jak narušovat zažité, anebo se prostě jen nechal vést psaním a ono to dopadlo takhle.
Kniha je čtivá a ke konci už jsem prostě nesměl přestat číst, abych zjistil, kdo vraždil. Hayman mění tempo v ještě rychlejší, což je dáno tím, že prvních 200 stránek je rozděleno do celkem 20 kapitol, posledních 100 stránek jich má také dvacet. Zkracují se kapitoly, jako kdybychom měli pochopit, že se blížíme odhalení. Je to celkem dobrý způsob, protože v mém případě připoutání ke knize rozhodně fungovalo.
Postava Mika McCaba má potenciál a je vidět, že si Hayman vytvořil svébytný svět. McCabe před sebou má budoucnost dalších knih, v USA vyšla již třetí s názvem „Darkness First“. Úspěch se rozhodně dostavil. Hayman zná svoje řemeslo a ví, jak psát, aby se to líbilo. Je dobrý v popisech, kdy dokáže naprosto skvěle popsat a představit místo, kde se děj odehrává. Najednou je Portland i vaším městem. Když je potřeba, od popisů upustí a jde rovnou do akce, jeho dialogy bývají celkem svižné. Dobrá kniha, která není geniální detektivkou, nemění žánr, ale je prostě dobře napsaná a čtivá. A finální odhalení není úplně laciné, navíc jsou v knize náznaky, kdy i čtenář může předem zjistit, kdo je vrahem. A tohle má čtenářova ješitnost ráda.
Hodnocení: 80 %
