Ira Levin: Ten báječný den
Nakladatelství Knižní klub, 2011, 249 Kč
Díla jako Rosemary má děťátko (1967) nebo „Stepfordské paničky“ (1972) nejsou českému čtenáři ani divákovi cizí. „Ten báječný den“ (1970) není příběh o pikniku, není to ani román o dnu, kdy se osudově potkají dva lidé, dva zamilovaní, dvě části puzzle. Nejde o vzpomínky starce ani o předpověď počasí. „Ten báječný den“ je příběh o společnosti, kde neexistuje zloba, závist a kde se neválčí. Jde o svět, který se rozhodl vymýtit vše špatné a zvolil si cestu společnou pro celé lidstvo. Jenže, jak dějiny neustále připomínají, nikdy se nelze rozhodovat za všechny a vždycky se najde někdo, kdo nebude souhlasit, kdo nebude štastný a kdo bude chtít žít po svém.
Od prvních stránek se čtenář ocitá v na prvním pohled bezchybném světě, nejspíš v budoucnosti. Lidé žijí v čistotě, jak civilizační, tak osobní. Jejich existence a samotné bytí je jednoduché, vše za ně totiž rozhoduje obrovský počítač, který řídí svět, tzv. Unicomp. Unicomp ví, co potřebujete, ví, s kým byste se měli stýkat a jednou týdně vám dopřeje chemickou terapii, abyste vše pokorně přijímali dál. Unicomp dokonce zná sílu lidské závisti, takže pomalu, ale jistě se snaží smazat rozdíly mezi lidmi i pohlavími. Stejné účesy, stejné tvary těl, samozřejmě až na genitálie. Unicomp myslí i na pravidelné sexuální radovánky, které svým dětem dopřává od třinácti let. Pomáhá vám, chrání vás a má vás rád, stejně jako zbytek populace. Jediné, co po vás chce je, abyste žili dle jeho pravidel a abyste se nebránili všudypřítomné kontrole. Nezní to zas tak špatně. Unicomp najde člověku práci, najde mu partnera i bydlení a ještě ho zadarmo každý týden zdroguje, takže skoro nikdo nemá chuť přemýšlet nad tím, jak by to vše mohlo být jinak. Je spokojený, je vděčný a děkuje Uni. Skoro nikdo. Lidská bytost má v genech revoluci, protest a vzpurnost. A když se všechny tyto elementy spojí v člověku, který začne tušit ve zdánlivě dokonalém světě nedokonalosti, má Unicomp zaděláno na problém. Protože jedna věc tomuto úžasnému světu chybí: svoboda.
Hlavní postavou příběhu je Li (+ jménokód, kterým se pyšní každý člen Rodiny Unicompu), zvaný Chip. Li se narodil s každým okem jinak zbarveným, do světa stejnosti tedy už vstoupil jako rebel. A i když mu procitnutí trvá spoustu let, nakonec začne uvažovat jako samostatná jednotka a zjistí, že svět je trochu jiný, než si kdy kdo mohl myslet.
Kniha si pohrává s tématikou ovládání lidstva. Jak silného musíte mít ducha, abyste překonali injekční terapii, která vám nepřítele vykreslí v nejlepších barvách? Kdo je vůbec nepřítel? A jakou cenu má svoboda? Ira Levin příjemně porušuje jedno z pravidel antiutopické literatury, kdy hrdina opouští jeden svět či civilizaci, aby našel místo lepší, svobodnější a živější, protože v tomto románu si dlouho nebudete moci ujasnit polaritu dobra a zla. Lidská svoboda je jedna věc, lidský charakter druhá. Na to Ira Levin pamatoval a přináší tak čtenáři nečernobílý pohled na svět v možná nedaleké budoucnosti. Je lepší žít v jistotě, nebo na svobodě? Kdo má právo rozhodovat o jiných? „Ten báječný den“ je tedy možná den, kdy začnete rozhodovat sami za sebe.
Kniha je psaná v době, kdy se v Hollywoodu točily slavné výpravné filmy (a „béčka“), a z příběhu budete mít pocit, že přesně za tímto účelem vznikal. Téměř jako scénář pro další velkofilm. A proč ne. Na to, že spousta knih v současnosti vzniká už s předpokladem, že zpracování nezůstane jen na stránkách knih, už začínáme být zvyklí. Tato kniha sice nepřichází s ničím vyloženě originálním, poznáte v příběhu jak Orwella, Huxleyho, tak například Zamjatina (z něhož konec konců vycházel i sám Orwell), ale dostane se vám do rukou zábavné, čtivé dílo, která stojí za přečtení už jen pro nutkání přemýšlení nad smyslem lidské svobody.
