Hood of Horror
USA, 2006, 84 minut
Režie: Stacy Title
Scénář:
Část „Crossed Out“ – Jacob Hair a Tim Sullivan
Část „The Scumlord“ – Tim Sullivan a Chris Kobin
Část „Rapsody Askew“ – Jonathan McHugh
Hrají:
Snoop Dogg (Devon)
Ernie Hudson (Roscoe)
Danny Trejo (Derelict)
Pooch Hall (Sod)
„Hood of Horror“ nezní až tak špatně. Někdy uváděné „Snoop Dogg’s Hood of Horror“ už zní pochybněji. Ale tak strávit se dá všechno. Osobně mám Snoop Dogga poměrně rád a jako rapper patří k těm lepším, ať už svými komerčními anebo méně komerčními věcmi. A pokud jste fanoušci tohohle dlouhána, který by se postavou hodil na monstra podobně jako Doug Jones, užijete si ho jako herce i jako rappera. Ale ani v jednom případě se s ním na plátně nebudete setkávat příliš často.
Úvod mě překvapil. Animovaná sekvence nebyla špatná – ne že by příběh měl nějakou hlubší myšlenku, ale prostě animovaná titulková sekvence za to stojí. Animace se několikrát znovu objeví ve filmu, většinou jako takové intermezzo anebo ve chvíli, kdy by bylo klasické gore příliš nechutné. Nějak si nedovedu Snoopa představit, jak kouše do „skutečného“ oka.
Kreslená sekvence nás naladí na přicházející film, který není to úplně nejhorší, co jsem kdy viděl. Ale není to ani to nejlepší. Vlastně je „Hood of Horror“ dost špatným filmem, a to i přesto – anebo právě proto – že se jedná o snímek povídkový, který je rozdělený do tří částí, které mají nejprve nádech „Věřte, nevěřte“ a pak se mění v bohapustou pitominu se spoustou krve, rádoby vtipných hlášek a nějakého snad filosofického podtextu. A to všechno je propojeno scény se Snoopem, který je něčím jako temným andělem, který potřebuje tři lidi k něčemu, co vlastně ani moc nedává smysl. Propojení jednotlivých příběhů prostě nefunguje, jednotlivě si stojí přece jen o malinko lépe.
Prvním příběhem je „Crossed Out“. Povídka o tom, jak nadaná sprejerka dostane dar zabíjet – stačí jí jen sprejem přeškrtnout graffiti na zdi. A nehoda už se pak dotyčnému přihodí sama. Tady potěší hlavně přítomnost Dannyho Treja, i když jeho role, ač vděčná, není využita a navíc její opodstatnění není příliš velké. Prostě jsme potřebovali, aby ta holka zdechla, a tak jsme jí nechali zemřít. A pak jsme si ještě užili outro s krásnou kresbou na stěně domu. Nudný děj, utahané nezajímavé postavy a to všechno kořeněné hood-barvami a hood-hláškami z úst pravých brothas. Ustřelené koule nejsou originální, ale pořád docela ujdou.
Druhou povídkou je „The Scumlord“, který se nám snaží namluvit, že bude strašně zajímavé sledovat nanicovatého a odporného týpka, který musí žít chvíli s černochy v jednom domě, aby mohl dostat dědictví, které si chtěl vysloužit zabitím otce. Zase spousta nesmyslů a zase jen snaha dostat se nezajímavým způsobem k tomu, že potřebujeme, aby někdo zemřel. Zjednodušování a nelogičnosti? No a co, hlavně, že to bude dostatečně cool. Není to vtipné, motivace „hrdinů“ jsou podivné a tlupa vysloužilých vojáků je docela fajn – skoro až freemanovsky – alespoň dokud si tedy nedojdou pro svou pomstu. Ale scéna s kaviárem je zase příjemně drsně vtipná.
A nakonec „Rapsody Askew“, která se hodně snaží tlačit na lidskou notu a vymámit z nás snad nějaké city. Nedaří se. Příběh o rapperovi, který se dostal na vrchol slávy a vykašlal se na parťáka, který mu tam pomohl, zas není tak novátorský. Navíc se zde vyskytují příšerné efekty. A hraní? Tady je horší než ve všech ostatních. Na to, že je tenhle segment rapperský, mohlo by tu být trochu více rapu.
Pokud vám rap nevadí, tak si hudbu v pozadí užijete, jinak se ale nejedná o nic objevného. Docela fajn je Snoopův klip na koci – to se ani jinak nazvat nedá. Velké představení se nekoná – chybí tomu myšlenka, která by to společně všechno lépe sjednotila. Ale za to gore a za rap dávám trochu víc, než bych dal asi normálně.
Hodnocení: 35%
