Hellblazer: Těžké časy
Vydalo nakladatelství Crew, 2006, 349 Kč
Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Richard Corben
Obálky: Tim Bradstreet
Paranormální detektiv John Constantine je zpátky na scéně, i když je pravdou, že on je na scéně neustále, jen u nás se moc nevydává. „Hellblazer: Těžké časy“ vyšel už v roce 2006, rok potom, co u nás vyšla první komiksová kniha s Johnem – Hellblazer: Syn člověka. O knihu „Hellblazer: Těžké časy“ se postaral scénáristicky můj oblíbenec Brian Azzarello, který dokázal zázraky s téměř každou sérií, do které vstoupil, a nejinak je tomu i v současnosti, kdy píše novou verzi „Wonder Woman“ v rámci gigantického restartu společnosti DC Comics, nazvaného „The New 52“. Jako kreslíř se k Brianovi přidal Richard Corben, kterého můžeme znát z povídky „Makoma“, jež je součástí sbírky „Hellboy: Pražský upír a další povídky“.
John Constantine se dostal do skutečných potíží. Shledáváme se s ním ve chvíli, kdy nastupuje do vězení za čin, který nám není znám, ale je nám odtajněno, že za to dostal pětatřicet let. Nic pěkného to být nemohlo. Ve vězení má zažít těžké časy, jak nám název knihy naznačuje, ale ve skutečnosti se jedná o těžké časy pro všechny ostatní. I když i John si svoje užije.
Vězení je svinské prostředí, co si budeme povídat, a není nijak těžké v něm přijít o život. Brian Azzarello tohle ví, a dokázal to i svým nejlepším a jen těžko překonatelným epickým kriminálním thrillerem „100 nábojů“. Kriminálníci mu prostě jdou, a dokazuje to každou postavou, kterou ve vězení potkáváme. Všichni trestanci – no dobře, všichni úplně ne – jsou hajzlové, kterým je všechno ukradené, kromě jich samotných. Každý chce vězení nějak přežít, někteří si chtěj užít a ti, co jsou na vrcholu hierarchie, si užívají pořádně, protože dosáhli něčeho, co se jim venku nepodařilo – mají moc a mohou ovládat. A jejich moc je tady poměrně rozsáhlá.
Brian Azzarello vytvořil prostředí dokonale a pokračuje v „Hellblazerovi“ takovém, v jakého jej proměnil Garth Ennis. John je drsňák, který se nebojí činů, jež jsou za hranicí dobrého vkusu, i když nikdy nezajde tak daleko, aby ublížil těm, kteří si to nezaslouží – alespoň ne úmyslně. Každý svůj čin ve vězení doprovází tím, že z toho má vlastní prospěch, i když i on si užije. Prohlídka tělních dutin není nic úžasného, a to ani nemluvím o tom, že je zavřen na samotku, kde si musí odpykat trest za zabití bachaře. Ale vězení není fér. Přesvědčují se o tom všichni, kteří se postavili Constantinovi na odpor. Poslední pátý sešit této knihy, nám prezentuje dokonalá jatka.
Brian Azzarello mě nezklamal, ale musím říct, že se mi úplně nezamlouvala kresba Briana Corbena. V „Hellboyovi“ mi vůbec nevadil, ale tady... Richard má styl, který je mírně podobný Robertu Crumbovi, což není úplně na škodu, jen některé obličeje jsou spíše karikaturami, které se mi k tomuhle komiksu úplně nehodí. Hlavně v případě Constantina mi přijde, že kreslíř docela ulítával.
Na první knize, která u nás byla vydána – Hellblazer: Syn člověka mě zklamal scénář. V tomto případě je to kresba, která mi prostě úplně nesedí. Brian Azzarello má v „Hellblazerovi“ poměrně hluboké myšlenky, a i když není příběh nijak objevný, prostě mi sedl. Jen ta kresba to úplně nedoplnila, snad až na tu pátou kapitolu, která prostě stojí za to i kresebně. Překlad je klasicky výtečný a není mu co vytknout. Člověk si uvědomí, jak je čeština krásný jazyk a kolik sprostých slov vlastně má.
Hodnocení: 70%
