Hellblazer: Syn člověka
Vydalo nakladatelství Crew, 2005, 349 Kč
Scénář: Garth Ennis
Kresba: John Higgins
Obálky: Glenn Fabry
John Constantine neboli Hellblazer je postavou, která je dobře známá i v České republice, i když je pravda, že známější je asi díky filmu Constantine než díky dvěma komiksovým knihám, které u nás vyšly. Tou první knihou je právě zde recenzovaný „Hellblazer: Syn člověka“, tou druhou knihou je pak Hellblazer: Těžké časy, jejíž recenze se na Necronomiconu také objeví. Na obou knihách se podíleli velmi významní scénáristé. V případě „Syna člověka“ je to Garth Ennis.
Ano, Garth Ennis není vůbec neznámé jméno a také na Necronomiconu již bylo zmiňováno, a to v rámci recenze na komiks „Thor: Vikingové“, ale právě „Hellblazer“ je jedním z těch komiksů, které Gartha Ennise proslavily a díky nimž si vydobyl své jméno. Nemluvě ani o tom, že právě Ennis je autorem, který pracoval na největším počtu příběhů Johna Constantina, ale uplatnili se zde i další velcí scénáristé současnosti jako Mike Carey, Brian Azzarello, Grant Morrison, Warren Ellis či Neil Gaiman. Skoro se chce říct, že každý významný scénárista si prošel Hellblazerem. Nakladatelství Crew se rozhodlo vydat příběh s názvem „Syn člověka“, která Vertigo vydávalo původně jako 129. až 133. sešit této série.
Rovnou se přiznám, že Gartha Ennise už nemusím. Asi hlavně proto, že u nás toho od něj vyšlo skutečně hodně, a když to člověk všechno přečte, uvědomí si, že se to navzájem začíná podobat. A na „Hellblazerovi“ je poznat, že nápady, které zde použil, už dostal v „Hitmanovi“ nebo „Preacherovi“ a následně je pak využil ještě pro „Punishera“. Nejvíce je to patrné na sousedech, kteří jsou prostě velmi podobní těm v „Punisherovi“, nebo vztah Johna a Chase je zase jak vztah Hitmana Tommyho Monaghana s Nattem. Nic tak závratného se zase nekoná, a ten příběh není nic jiného než punisherovské nebo preacherovské vyprávění. Jak říkám, je to hlavně proto, že Ennisův styl je prostě pořád stejný, ale hlavně, i jeho příběhy jsou podobné. Jsou tu drsní hrdinové, co hláškují, drsný příběh, je to brutální, ale prostě postupně na jedno brdo.
Pokud se týká kresby, rozhodně není špatná, postavy jsou přesné, ale i ona vám za chvíli přijde na jedno brdo, hlavně proto, že místy je barevnost příliš jednotvárná. I když v tom asi chápu úmysl, tak zas tak silné opodstatnění v něm není. Ale tahle kresba k Ennisovi prostě sedí, stejně jako Steve Dillon nebo Glenn Fabry. Navíc je Higgins dostatečně brutální a názorný, což jen dodává sílu hláškám a příběhu, který není nijak přátelský. Ale příběh sám o sobě není úplně tím největším pozitivem, snad až na poslední stranu, která v sobě má trochu víc než jen jednosměrnou jízdu.
Pokud jste obdivovateli Gartha Ennise a hltáte každý jeho komiks, jako jsem jej hltal já, tak nebudete zklamáni, i když příběh skutečně není nijak převratný. Hlášky zde však nechybí, stejně jako brutalita. Jenže pokud byste chtěli od komiksu trochu víc, pokud byste čekali jinou postavu než blonďatého Tommyho Monaghana, tak budete zklamáni. John Constantine je neskutečně podobný Hitmanovi, a to docela zamrzí. Pokud se týká vydání v českém jazyce, papír je kvalitní, jen vazba (lepená) je trochu slabší a po nějaké době se začne rozpadat. Pokud se ale týká překladu, nemám co vytknout a hlavně vulgarity jsou dokonalé.
Hodnocení: 60%
