H. P. Lovecraft: Svazek III/1 - Volání Cthulhu (Příběhy a novely z let 1926–1927)
Vydalo nakladatelství Plus, 2011, 329 Kč
Po prvních dvou sbírkách se konečně dostáváme hlouběji k tomu, co H. P. Lovecraft zformoval a jeho následovníci rozpracovali do neskutečného universa. „Volání Cthulhu“ není názvem zvoleným jen tak, ale naprosto záměrně. Kromě toho, že sbírka obsahuje stejnojmennou povídku, je to i název, od kterého se velmi často odvíjí i další umělecká díla. A právě zde je poprvé Prastarý Cthulhu skutečně popsán. Výstižně. Na Lovecrafta až neskutečně výstižně.
Sbírka je rozdělena na dva díly, protože toho materiálu bylo v letech 1926 až 1930 skutečně hodně. Rozdělena je v polovině novely „Příběh Charlese Dextera Warda“. I toto je záměr, jak vydavatel sám uvádí – původní vydání novely v magazínu „Weird Tales“ bylo rozděleno na dvě části. Materiálu je skutečně mnoho a myslím, že na každém dalším příběhu je vidět, jak H. P. umělecky a především žánrově dospíval.
Chladný vzduch
Lovecraft v plné zbroji a opět útočí na nižší vrstvy. Jsou pro něj póvlem anebo jsou póvlem pouze pro jeho spisovatelské já? Přiznám se, že se přikláním spíš k první variantě. Asi takový byl, ale to nic nemění na jeho géniu. Povídka „Chladný vzduch“ nás ještě nezavádí ke kultu, který se vytvořil kolem Prastarých, ale odkazuje na takové povídky jako „Herbert West – Reanimátor“. Dobře vystavěný příběh s očekávanou, ale silnou pointou.
Volání Cthulhu
Typický Lovecraft, jak ho lidé znají a milují. „Volání Cthulhu“ nás zavádí do míst jen málo probádaných, ukazuje nám skupiny tvorů, které toho mají s člověkem skutečně jen málo společného, a odhaluje nám část tajemství, které se skrývá kdesi v hlubinách vesmíru. Takhle se začíná kult a začíná se dobře. Ne výtečně, povídka mě zase tak neohromila, ale dobře určitě.
Pickamnův model
Neskutečně dobrá povídka, která mě opravdu dostala. Její pointa začíná být k závěru poměrně jednoznačná, ale to nic nemění na tom, že prostě sedí a je dobrá. Skvělé jsou popisy a divím se, jak se Lovecraft rozvášnil. Stále používá věty typu „Nemůžu vám vyprávět, co všechno jsem viděl“, ale vypráví toho dost, aby si čtenář udělal jasnou představu. Povídka mě doslova uhranula a neskutečně navnadila na další čtení.
Podivný dům vysoko v mlze
Návrat k Lovecraftově poezii v próze. Nádherné popisy místa, které doslova zve k tomu, aby se zde stal nějaký děsivý příběh. Ale nejedná se o čistý horor. Lovecraft brousí po fenoménu, který vytvořil, po světech, které mohou být ukryty v těch našich, anebo se schovávají v jiné dimenzi. Myslím, že tahle povídka nastoluje, co přijde dál. Jenže oproti povídce následující je ještě dobrá.
Stříbrný klíč
Jak se tak říká, i mistr tesař se někdy utne. Myslím, že mistr Lovecraft se utnul právě u „Stříbrného klíče“. Zůstal opět uzavřený ve světech, které tolik miloval, jenže tentokrát z nich nedokázal dostat tak dobrý příběh, respektive silnější příběh zde úplně chybí. Snaha vrátit se k minulosti, k něčemu krásnému, jako kdyby pramenila přímo z Lovecraftova nitra, jako kdyby se i on chtěl vrátit k něčemu krásnému, co kdysi zažil a právě podobné povídky jsou jeho vykoupením. Pro čtenáře to nemusí vždy fungovat.
Snové putování k neznámému Kadathu
Randolph Carter je jednoznačně postavou, která vůbec nemá daleko k možná trochu známějšímu Johnu Carterovi. Komiks „Liga výjimečných“ Randolpha dokonce pasuje na synovce Johna Cartera. Je to pochopitelné. Dílo Edgara Rice Burroughse se jednoznačně stalo inspiračním zdrojem pro Lovecraftovu novelu. Příběh je jedním z nejdelších, které napsal. Jeho Carter se vydává po snových světech, aby cestoval do neznámého Kadathu a našel zde město v zapadajícím slunci. Příběh je neskutečně rozsáhlý, postava projde různorodými světy. Jedná se o poměrně akční novelu, která by snesla srovnání s mnoha fantasy příběhy. Je neskutečně imaginativní. Tam, kde by jiní autoři zvládli napsat několik dlouhých románů, tam Lovecraft vrší ideje na sebe a za sebe, jako kdyby šlo o něco naprosto normálního, téměř bezcenného. Člověk se pak skoro diví, že už se dávno nevypsal.
Případ Charlese Dextera Warda (První část)
„Případ Charlese Dextera Warda“ je přesně tím příběhem, pro které Lovecrafta zbožňuji. Navíc se jedná o jeho nejrozsáhlejší dílo, i když pravda, předchozímu „Snovému putování k neznámému Kadathu“ co do délky mnoho nechybí. Jenže tam, kde je „Snové putování k neznámému Kadathu“ příběhem, jenž by bylo možné založit do ranku fantasy, tam je „Případ Charlese Dextera Warda“ klasickým hororem, který navíc rozdmýchává mýtus Cthulhu. Lovecraft nám předestírá osud jednoho člověka, který se dostal k dokumentům a materiálům, jež jsou naprosto v rozporu s dnešním chápáním světa. Jak hlouběji prostupuje do své minulosti, jak více se dovídá o šílených rituálech, tím více se u něj projevuje šílenství. Lovecraft je naprosto dokonalý v popisech historie, životů podivných mužů a zde to dává plně na vědomí. Kromě toho je úžasný i ve chvíli, kdy popisuje svou milovanou Providence. Lovecraft vložil do příběhu pasáž, kdy Ward cestoval po Evropě a poté se po několika letech vrací do Providence. Čtenář má dokonalý požitek z toho, jaké pocity zakoušel sám autor, když se po několika letech manželství a odloučení od Rhode Islandu, vrací z New Yorku do Providence. Své rodné město miloval a nakonec zde také zemřel. Ne nadarmo je na jeho náhrobku vytesáno „I Am Providence“ („Já jsem Providence“). V příběhu „Případ Charlese Dextera Warda“ je mnoho osobních pasáží, v kterých se Lovecraft ke svému rodnému městu vyznává.
Nakladatelství Plus příběh „Případ Charlese Dextera Warda“ přerušilo v jeho polovině a pokračování a dokončení je ve druhém svazku „Volání Cthulhu“. Ke knize se samozřejmě vrátím a rozeberu i povídky v další, již čtvrté sbírce. „Případ Charlese Dextera Warda“ je však již ve své polovině jedním z nejlepších, jaké kdy Lovecraft napsal. Je zde vše, pro co jej fanoušci milují a on jim dává příběh, který je skutečně děsivý a temný, krásně hororový, jednoduše takový, který mnohé další generace inspiroval a inspiruje doposud.
Hodnocení: 80%
