Greetings from Hellville
Vydalo nakladatelství Edition Moderne, 1995
Scénář: Thomas Ott
Kresba: Thomas Ott
„Greetings from Hellville“ je další zajímavou sbírkou komiksových povídek, kterou má na svědomí jedinečný švýcarský umělec Thomas Ott. Je to mistr depresivního až bizarního komiksu, který se nechává inspirovat klasikou (Kafka), stejně jako moderními žánrovými kousky („Noční můra v Elm Street“). Jeho styl je natolik specifický, jeho příběhy tak unikátní, že v podstatě není možné si ho splést. A to nejenom proto, že téměř nepoužívá slova, která se pro jeho tvorbu stejně zdají nadbytečná. Co ale jeho komiksy vyžadují, to je opětovné čtení. Bez toho vám mohou v jednotlivých příbězích uniknout velmi důležité souvislosti, což vám zamezí celkové pochopení příběhu. Nutno říct, že ani při několikanásobném čtení nemusíte objevit všechny vazby.
Podobně jako sbírka Cinema Panopticum je i „Greetings from Hellville“ rozděleno na několik příběhů, které spolu v tomto případě tak zásadně nesouvisí.
The Job
„Prácička“, jak jsem si osobně povídku přeložil, je na první pohled jen obyčejným kraťasem o nájemném zabijákovi. Jenže to by nebyl Ott, aby zde nevytvořil prvek, který celý děj hodně výrazně posouvá do jiné roviny. Pointu nechci prozrazovat, to je u Otta vždycky škoda, ale myslím si, že je to zajímavé zamyšlení nad tím, co vlastně jsme ochotni všechno udělat. Někteří dokáží žít s určitými omezeními, ale jiní jsou schopni překročit veškeré hranice, aby se své nedokonalosti zbavili.
10
Název povídky není nutné překládat, což je na Ottovi krásné, že jeho komiksy jsou srozumitelné pro jakéhokoli čtenáře kdekoli na světě. „10“ je o muži, který se ubytoval v hotelu v New Orleans a nechal si na pokoj od černého poslíčka přinést vyčištěné boty. Záhy zjišťujeme, že muž je členem Ku Klux Klanu. Jde si lehnout a zdá se mu sen. Zlý sen, ale nic tak hrozného, jenže probuzení je mnohem bizarnější. Ott opět dokázal, že mu žánr hororu koluje v krvi a finále jeho příběhů prostě stojí za to.
G.O.D.
K povídce „G.O.D.“ se mi chce říct jenom jedno – dejte si pozor na své sousedy a na to, co před nimi všechno odhalíte. Nemusí se ani tak jednat o to, co jim řeknete přímo, ale spíš o to, co sami zahlédnou, co před nimi neprozřetelně odhalíte. Povídka je zajímavou alegorií na současnou společnost a na postavení náboženství, respektive na jeho význam pro lidi. Když bůh dává, jsme pro něj ochotni udělat cokoli.
Goodbye!
Poslední povídkou poměrně krátké sbírky je povídka „Goodbye!“. Věříte na prorocké sny? Máte rádi příběhy, které se zacyklují? Pokud je odpověď na obě otázky „ano“, v tom případě vás povídka „Goodbye!“ zaujme. Sledujeme chlapíka, který si chce vzít život. Nic pěkného, přece jen, člověk má k sebevraždám určitý odpor, pokud sám někdy nepřemýšlel o jejím vykonání. Zdá se však, že všechno dobře skončí, protože dotyčný se není schopen žádným způsobem sprovodit ze světa. Máme právo ukončit vlastní život? A pokud ano, jaké jsou následky? Jsou naše sny prorocké? Jestliže ano, dokážou nám pomoci? Ottovy příběhy vzbuzují mnoho otázek a já musím říct, že tenhle člověk prostě ví, co dělá. I když jsou jeho povídky krátké a zase tolik jich není, každá je unikátní, propracovaná a je pro čtenáře zážitkem.
Hodnocení: 80%
