Gabriel Knight: Sins of the Fathers
Vydalo studio Sierra On-Line v roce 1993
Počátek devadesátých let minulého století byl v mnoha ohledech dobou pokusů a omylů, ze kterých vykrystalizovala velká část herních principů, které se používají dodnes. První díl série o Gabrielu Knightovi ze začátku devadesátých let na sebe upoutal pozornost tím, že se mu podařilo bez problémů překonat školácké žánrové chyby (namátkou - nelogičnost, plochý příběh, repetitivní elektronické kvílení místo hudebního doprovodu) a představil se jako hra pro dospělé s temným scénářem.
Snem všech spisovatelů, filmařů i autorů počítačových her je vytvořit postavy, které si diváka získají lusknutím prstů. Realizací tohoto snu pak je ústřední duo Gabriel a jeho asistentka Grace. Jemu připadla role okouzlujícího floutka, který ohromuje tím, že v něm kdesi hluboko dříme intelektuální střevo. Grace představuje dokonalý protiklad - knihomolská studentka, která si odskočila do New Orleansu, aby vypadla z univerzitní nudy a nejlépe zažila něco dobrodružného. Za prodejním pultem obchodu se toho tolik neděje, takže zabíjí čas odmítáním Gabrielových návrhů a sem tam pro něho vypátrá nějakou užitečnou informaci. Realističnosti postav pomohl dabing, když se v hlavních rolích představili herci známých jmen, například Tim Curry jako Gabriel a Mark Hamill jako jeho kamarád, detektiv Mosely. Odvážnou volbou byla Virginia Capersová v roli vypravěče. Tato postarší dáma má rozhodně charismatický hlas s tím správným jižanským akcentem, ovšem svoje řádky deklamuje pěkně pomalu (mě to přišlo docela atmosférické a originální, ale pokud je někdo netrpělivý, může její part v menu vypnout).
Jak už bylo naznačeno výše, děj se odehrává v americkém New Orleans, oblasti známé mimo jiné i vazbou na původní africké kořeny svých obyvatel. Gabriela nenechá v klidu série vražd, která se tu v poslední době udála, obzvlášť když mají jasnou spojitost s kultem voodoo. Samozřejmě ho nenapadne nic lepšího, než se pustit do pátrání na vlastní pěst.
Příběh má epizodický charakter, protože jednotlivé dny slouží jako kapitoly. Gabriel se posune dál jedině tehdy, když splní všechny úkoly klíčové pro konkrétní den. To samozřejmě může vyústit v lehkou frustraci, protože pokud netušíte, co vám uniklo, zůstanete zacyklení v jedné epizodě (na druhou stranu, to se stává u tohoto typu her celkem běžně).
Otravnou záležitostí je ale ovládání. Dnes jsme zvyklí, že v „point-and-click“ adventurách kurzor automaticky rozeznává svoji funkci, ale tady je nutné vždy vybrat, co přesně má Gabriel udělat, v nabídce ikonek a pak teprve může žádanou akci provést. I pro dialogy tu jsou dvě tlačítka - jedním se pokoušíte vyslýchat, druhým volíte odlehčenou konverzaci. Doporučuji vyzkoušet vždy co nejvíce možností, protože se důležité stopy mohou skrývat třeba v bezvýznamném sdělení o tom, co měl dotazovaný k večeři.
Čím si hra získala diváky kdysi, platí i dnes. Na svou dobu přinesla neobvykle dospělý příběh, ve kterém se autorka Jane Jensen nebála odkazovat na násilí a sex, nechala postavy klít a špičkování mezi Grace a Gabrielem má správnou míru vzájemného jiskření. Sierra pod vedením Kenyho Williamse ve své době stála na čele vývoje kvalitních a průlomových her a nebála se investovat do titulů s nestandardními nápady. Lze si jen přát, aby podobný přístup měla i současná velká herní studia...
Systémové požadavky:
Windows nebo DOSBox
