Franziska Gehm: Chladné ostří
DTV Pocket Crime:Tränen Engel
Vydalo nakladatelství Fragment, 2013, 299 Kč
Když se podíváte na to, co je v bibliografii Franzisky Gehm, zjistíte, že těch thrillerů zase tolik není. Je to autorka primárně zaměřená na dětskou a dívčí literaturu, což také Fragment dokázal hned několika jejími knihami. Proto mě překvapilo, že zrovna ona je autorem knihy, která se označuje za krimi thriller, což je na titulní straně poměrně jasně zvýrazněno. Co tedy čekat od autorky, která tvoří hlavně pro teenagery?
Rozhodně se nedá čekat něco, co by se dalo označit za velký kriminální příběh, ale na druhou stranu nechci autorku úplně strhat, protože se rozhodně snažila. Vytvořila příběh, který v sobě má napětí, dokáže vás udržet až do konce, ale je pravda, že oceníte jeho délku, která je více jak dostačující. V originále patří kniha do série „pocket crime“, tedy kapesní krimi, což sedí naprosto dokonale. Je to jednodušší čtení, které je skvělé na prázdniny, abyste zabili nějakou tu hodinu.
„Chladné ostří“ vypráví o dívce Floře, která je nalezena pobodána u jezera. Přežila, ale není schopna identifikovat vraha, protože si z osudné noci nic nepamatuje. Rozjíždí se tak pátrání, kdy místní policejní sbor, který tvoří patrně jen dva policisté, hledají jakékoli stopy, které povedou k dopadení vraha. Je jím snad trestanec, který uprchl právě osudnou noc? Anebo je to Flořin přítel, se kterým se těsně před pobodáním pohádala? Anebo je všechno úplně jinak?
Franziska Gehm rozjíždí celkem zajímavou hru, u které trochu vadí, že ten titulní policista, Leif Sälzer, je takový obyčejný. Autorka se nás trochu snaží zmást a dělá dojem, že ten člověk má nějaké schopnosti, ale vlastně je nemá. To se potvrdí i v závěru, kdy on není tím, kdo případ vyřeší. Je to trochu maloměstská postava a není ani moc příjemná. Není špatně napsaná, ale jako hlavní kriminální síla celého příběhu prostě nefunguje.
Problém však není pouze v této postavě, ale obecně ve všech postavách. To je dáno i formou, jak je román napsán. Postavy jsou načrtnuty jen pro rozhovory, je to celkem zjednodušení, kterým se autorka zbavila toho, že by musela postavy popisovat. Velká část knihy je totiž psána formou záznamů výslechů, kdy se jedná jen o přímou řeč. Nápad dobrý, čtení rychle odsýpá, ale zabraňuje to čtenáři, aby se s postavami sžil. Navíc díky výslechům má kniha i specifický formát – je zde několik druhů písma. Jedno pro klasický text v er-formě, druhé pro ich-formu, třetí pro výslechy a čtvrté pro novinové články. Čtyři různé druhy písma, nikoli italika, tučně, apod., ale rovnou čtyři různé fonty. Na tak malém prostoru to nevypadá dobře a má to spíš rušivý charakter.
A nakonec předvídatelnost. Tohle je v závěru už na první pohled patrné, protože většina čtenářů asi dlouho před koncem odhalí, jak to vlastně je. Když se pak vrátí k předchozím kapitolám, uvědomí si, že těch indicií bylo skutečně hodně. Předvídatelnost tady není na obtíž, ale rozhodně to knihu kvalitativně neposouvá o mnoho výše. Čtenář si aspoň řekne, že on by to vyřešil rychleji než Sälzer. Jedno přečtení, které nezabere moc času, a můžete se vrhnout na další knihu.
Hodnocení: 55 %
