Fiend Without a Face
Velká Británie, 1958, 74 minut
Režie: Arthur Crabtree
Scénář: Herbert J. Leder podle příběhu Amelie Reynolds Long
Hrají:
Marshall Thompson (Major Cummings)
Kynaston Reeves (Profesor R.E. Walgate)
Kim Parker (Barbara Griselle)
Stanley Maxted (Poručík Butler)
Nejen Spojené státy americké na nás chrlily v 50. letech sci-fi horory o tom, jak něco z vesmíru nebo zkumavky napadá chudáky pozemšťany, většinu stopáže filmu se to neukáže, a když už, tak ty efekty skutečně stojí za to. Mám poslední dobou radost, když se můžu na podobné filmy dívat. Jsou tak příjemně naivní, do jisté míry je to osvěžující. Je hezké vidět, že existovaly doby, kdy se kamera bála zabírat některé věci, jako například nahotu. „Fiend Without a Face“ je krásným příkladem, protože je zde úžasná scéna, kde se hrdinka sprchuje, ale nic zajímavého nevidíme. Přesto má divák pocit, že sleduje něco neslušného.
„Fiend Without a Face“ začíná na obvyklém místě – vojenské základně. V hlavní roli máme totiž majora, správného klaďase, který je ochotný se poprat, ale až ve chvíli, když je napaden. Marshall Thompson je klasickým klaďasem, který se usmívá jen ve chvíli, kdy je s ním jeho vyvolená. Láska je v těchhle filmech podávána skutečně nádherně, čistý cit, o který se musí bojovat. Nevinnost je s láskou spojena, stejně jako silná náklonost, která se projevuje v těch nejvyhrocenějších momentech nebo na úplném konci.
Pojďte se se snímkem „Fiend Without a Face“ vrátit do dob, kdy skuteční hrdinové existovali a neměli pláštěnky a slipy přes legíny, ale byli to vojáci, kteří měli svou čest a nikdy by neudělali něco, co by ublížilo nevinným lidem nebo (hlavně) krásným ženám. Ve světě správňáků a příšer z vesmíru nebo ze zkumavky nemá místo šedá, ale jen černá a bílá. A to i pokud se barevnosti filmu týká.
Na padesátkových filmech jsem měl vždycky rád, jaké efekty využívaly. Byly nedokonalé, ale naprosto výtečné. Je tomu i v případě „Fiend Without a Face“. Když se poprvé setkáme tváří v tvář s fiendem (v překladu v podstatě zrůda), zjišťujeme, že vypadá jako obří spermie, která má místo hlavy mozek a její ocásek je vlastně páteř. Zrůd je několik a po většinu filmu jsou neviditelné. Ale když se konečně dostanou na scénu ve své podobě, záběry na ně stojí skutečně za to. Jak se omotávají kolem krků, pohybují se, zabíjejí... Paráda.
„Fiend Without a Face“ je podívanou, která má jasně schematický příběh, jenž stojí za zhlédnutí pouze jednou. Nečekejte velké zvraty, nečekejte, jak budete ohromeni, smiřte se s divadelními výkony herců, zbytečným přehráváním, patetickým chováním a větami, které pronáší jen hrdinové béčkových románů a snímků. Ale přece jen, proti klasickým, mírným americkým filmům je „Fiend Without a Face“ docela drsný, hlavně když dojde na odstřel mozků. Jo, já se prostě docela bavil. A závěr? No jak jinak než záchrana v poslední moment. Tomuhle filmu prostě nic nechybí – v rámci období a stylu určitě ne.
Hodnocení: 60%
