Fahrenheit (Indigo Prophecy)
Vydalo Atari s Quantic Dream v roce 2005
Skoro všechny aspekty, které z počítačové hry dělají nadprůměrnou, se tu sešly v dokonalém propojení. Strhující úvod, zajímavý a intenzivní příběh, sympatické postavy, hladké propojení s animovanými pasážemi, pečlivě načasované změny tempa, kvalitní soundtrack i minihry pro zpestření. To zní přeci skvěle. "Fahrenheit" má však jeden podstatný nedostatek, a to naprosto příšerné ovládání.
Problémem je, že hra byla vyvinuta pro Playstation 2 a Xbox a ovládat ji pomocí klávesnice a myši může být pěkně frustrující. Týká se to především pohybu postav, obzvlášť v situacích, kdy je třeba rychle někam doběhnout nebo něco přemístit. Do ovládání se také začnou míchat různé pohledy kamery, což navigaci ještě víc ztěžuje. Kdo nevyzkoušel, neuvěří, jak komplikované může být přejít z jednoho rohu místnosti do druhého, aniž by postava několikrát škobrtla o nábytek nebo se motala dokolečka. U verze pro PC nejde doporučit nic jiného, než si přenastavit klávesy v hlavním menu, aby co nejvíc vyhovovaly individuálním zvykům (k čemuž docela dobře poslouží i úvodní tutorial).
Málokdy se u počítačových her povede, aby plynule přecházely filmové části do těch herních a obráceně. Atmosféru detektivních filmů podtrhuje střídání dvou linií, tedy zločince na útěku a vyšetřovatelů, kteří mu jdou po stopě, ale i vizuální vychytávky, jako například rozdělené obrazovky, na kterých sledujeme akci z několika "kamer", nebo hudební doprovod, za který by se nemusel stydět žádný velkorozpočtový thriller.
V zasněženém New Yorku se odehraje zločin, jakých se tu stává denně hned několik - na záchodcích zapadlého bistra dojde k brutální vraždě. Jenže tady něco nehraje, což ví nejlíp sám vrah Lucas Kane, když ho opustí zvláštní posedlost a on zjistí, že stojí nad zakrvácenou mrtvolou. Na scénu přichází dvojice policistů, Carla a Tyler, a tito tři udávají dál tempo příběhu, plného hledání stop, útěků, emocí a nadpřirozených sil. Autoři scénáře odvedli dobrou práci a i když se jim nepodařilo vyhnout, obzvlášť ke konci, nelogickým skokům, jako celek působí děj kompaktně a v porovnání s obdobnými hrami nadprůměrně propracovaně, jak s ohledem na uvěřitelnost a vývoj postav, tak na možnost vcítit se do toho, co prožívají.
Nejde o čistou point-and-click adventuru, protože někdy je třeba chopit se aktivně ovládání hlavní postavy. Jsou to minihry, které se objevují jako oddechovky, třeba když Tyler hraje basketbalový zápas s kolegou, nebo když Carla trénuje na střelnici. Ale asi každého překvapí, když naskočí například při výslechu. Napodobovat analogový ovladač pomocí klávesnice vyžaduje trochu cviku, protože na úspěchu záleží i výsledek aktuální situace. Jak už bylo naznačeno, nejde jen o "fyzické" ovládání (jako vyhýbání se překážkám a protivníkům), ale i "psychické" (přemáhání strachu, postřehnutí nějakého detailu při rozhovoru, umění včas zareagovat na dotaz apod.).
Úspěšnost hry (a také její konec) tak do velké míry závisí na postřehu hráče, ale její vývoj a výsledek ovlivňují i rozhodnutí v zásadních okamžicích nebo to, jak se daří kontrolovat psychickou pohodu postav. Jejich depresi je třeba držet na uzdě pouštěním oblíbené hudby, odpočinkem, jídlem atd., neboť například Lucas, pokud padne až na hranici mentální odolnosti, se půjde klidně sám udat.
O lapsech, které srážejí hodnocení "Fahrenheita", jsme si už řekli. Ale mnohé lze odpustit, protože tempo je svižné, napětí graduje a ve zlomových situacích dokáže eskalovat a pohrát pěkně na nervy. Navíc příběh sám je tak kvalitní (přes sporné alternativní konce), že by mohl bez úprav posloužit jako předloha k zajímavému filmovému zpracování.
Minimální systémové požadavky:
Windows XP / Vista
Procesor 1.8 GHz
Paměť 512 MB RAM
3D grafická karta kompatibilní s DirectX 9
