Du saram-yida
Jižní Korea, 2007, 85 minut
Režie: Ki-hwan Oh
Scénář: Lee Hyo-Chul, Ki-hwan Oh a Lee Shin-ae podle komiksu Kang Kyung-ok
Hrají:
Jin-seo Yun (Ga-in Kim)
Gi-woong Park (Sung-min)
Ki-woo Lee (Hyung-Joong)
Yu-seon Ham (Sang-kyung)
Jihokorejské horory se snažily postavit po bok těch japonských a v některých případech se jim to i docela povedlo – nejkrásnějším případem je „Janghwa, Hongryeon“, možná pro někoho známější jako A Tale of Two Sisters. Když už jsme u těch názvů, tak „Du saram-yida“ můžete znát pod dvěma anglickými názvy – buď „Someone Behind You“ anebo „Voices“, kdy právě druhý název byl použit pro uvedení snímku na třetím After Dark HorrorFestu.
„Du saram-yida“ se snažil jít ve stopách dvou sester, které jsou pro mě osobně jedním z nejlepších asijských hororu posledních let, ale úplně se mu to nepodařilo. Atmosféra je zde klasická, kdy se jí Asiaté snaží maximálně budovat, aby efekt byl pro nás co nejděsivějších. Hluboké tóny, zrnící obrazovka, vrzání podlahy nebo dveří, noční můry, podivné chování osob, smrt. Tohle všechno je tu kombinováno takovým způsobem, že to moc nefunguje. Je to zarážející, ale skutečně tomu tak je. Film by měl potenciál být skutečně děsivý, ale není.
Proč tomu tak je? Tak to je hodně dobrá otázka. Já si myslím, že je to tím, že už jsme prostě unaveni z toho, co nám Asiaté předkládají. Je to pořád dokola. Ono je sice hezké, že tu máme nějaké mystično, nějakou zápletku, kterou nejsme schopni okamžitě prokouknout, ale na druhou stranu, kolikrát to tu bylo? Lidé se navzájem vraždí, nikdo neví proč, ale snažíme se příčinu odhalit. Vraždění je jakoby nesmyslné a ve vzteku, ale samozřejmě že určitý vzorec nakonec odhalíme.
„Naše rodina je prokletá,“ říká jedna postava.
Druhá jí oponuje: „Prokletý je celý svět.“
O tomhle tedy film je? Máme si uvědomit, že svět stojí za prd. Lidi se zabíjejí a my s tím někdy prostě nemůžeme nic udělat? Asi ano, ale někdy to v našich silách skutečně je, což se v podstatě snaží dokázat hlavní hrdinka Ga-in, která prochází filmem nezraněna, ne že by to mělo efekt na přežití ostatních. A kdo je ten týpek, co se objeví u každé vraždy? Odpověď samozřejmě na konci dostaneme. Jenže ne v takovém balení, jak jsme si představovali. Atmosféra se postupně rozmělňuje, a co bylo na začátku zajímavé – nevěsta, která „se pokusila“ zabít těsně před obřadem, její dokonání v nemocnici – to všechno je jen protahováno k tomu, abychom se dověděli tu děsivou pravdu. Za vším stojí člověk.
Nic objevného, že? Ne, to opravdu ne. Smiřme se s tím, že „Du saram-yida“ je filmem, který se snaží, snaží se budovat atmosféru, ale pak jen kopíruje od svých kolegů z Japonska i ze své domoviny. Nejedná se tak o snímek příliš originální, což ale neznamená, že se jedná o jeden z lepších filmů, které mohli diváci v rámci třetího After Dark HorrorFestu sledovat. A zároveň se jedná o poslední snímek z tohoto ročníku. Máme za sebou dalších osm filmů, a já tak přemýšlím, který ročník byl asi nejlepší. Musím říct, že prostě nevím. Každý měl nějaký ten film, který zaujal, zbytek byl většinou samý podprůměr, který měl to štěstí, že se díky projektu společnosti After Dark dostal do kin. Ale o tohle jde asi především. Podporovat hororové autory je potřeba, třeba se jednou dočkáme toho, že se ti, kteří začínali s poměrně špatnými horory, dostanou na úroveň lepší a budou nám předvádět, kam se moderní horor může vyšvihnout. Zatím to na nějaké vyšvihávání bohužel nevypadá a filmy stále tápou mezi neoriginalitou a přílišnou snahou zaujmout.
Hodnocení: 45%
