Dream House
Dream House
USA, 2011, 92 minut
Režie: Jim Sheridan
Scénář: David Loucka
Hrají:
Daniel Craig (Will Atenton)
Naomi Watts (Ann Patterson)
Rachel Weisz (Libby)
Elias Koteas (Boyce)
Jim Sheridan požádal, aby bylo jeho jméno vymazáno z titulků tohoto filmu. To není zrovna pozitivní reklama pro film, i když neříkám, že právě tahle skutečnost nemůže některé lidi přilákat do kin. Přece jen – nějaká reklama lepší než žádná. Ale tak nějak to mluví už za sebe. Když se i režisér chce odpoutat od filmu, určitě to nebude proto, že je „Dream House“ tak skvělý, ale spíš proto, že mu nevěří. No, nechci být negativistou, ale to si Sheridan neuvědomil, že scénář je pořádná kravina ještě před tím, než se pustil do natáčení? Myslím, že je to dost zkušený režisér, aby poznal zrno od plev. Ale to samé bych mohl říct o prvoligových hercích, jakými Daniel Craig, Rachel Weisz a Naomi Watts rozhodně jsou. Ale je tři ještě může omluvit, že chtěli točit právě s Sheridanem.
Nevím, jaké má David Loucka přátele, ale musejí být hodně vlivní, když mu dovolili, aby svůj scénář realizoval. O Shyamalanovi se mluví v posledních letech v negativech, že jeho filmy jsou kvalitativně stále níž a níž. Může být, ale já si pořád říkám, že bych jeho scénáristický styl vydržel stokrát více než to, co stvořil Loucka. Proč vlastně Shyamalana zmiňuji? „Dream House“ totiž není ničím jiným než vykrádáním filmu „Šestý smysl“. Jsou zde ještě odkazy na další klasiky jako „Osvícení“ Stanleyho Kubricka či duchařinu „Ti druzí“ Alejandra Amenábara. Jenže ani s jedním filmem se nemůže „Dream House“ srovnávat, oproti všem je jen hloupou hříčkou.
Mám rád filmy, které nám velkou část stopáže předvádějí něco, co je jiné než skutečnost. Ale nemám rád filmy, které se snaží tímto nástrojem ohromit, ale logika nefunguje. „Šestý smysl“ přístup použil, ale zvládl ho v dokonalé pointě, kdy v jediné scéně do sebe všechno zapadlo, i když se celé vyznění filmu naprosto převrátilo. Když se zhruba v polovině „Dream House“ dozvíme, jaká je pravda, neohromí nás to. Kromě toho, že jsme to tušili, je to v tu chvíli to nejpitomější vysvětlení a naprosto idiotský zvrat.
Ve druhé půli se film snaží zachránit tím, že nám všechno vysvětlí, pěkně nám řekne, o co vlastně jde a předkládá nám ani ne tak horor, ale tragický příběh, jehož příčinu je možné hledat v jedné velké chybě. Ne, tohle prostě neskousnu tak snadno. Viděl jsem hloupé filmy, viděl jsem pitomé filmy, a „Dream House“ pro mě patří do té druhé kategorie. Z kina jsem odcházel znechucený a jednou za delší dobu jsem litoval, že jsem za takový blábol vyhodil peníze. Naprostá ztráta času, kde jsem si celou dobu říkal, jak to mohlo Craiga, Weisz nebo Watts bavit. Všichni herci hrají skvěle, Craig se pro roli hodil, i když jsem o tom zpočátku pochyboval, ale k čemu je snaha, když výsledek je nakonec tak ubohý?
Kamera může být sebelepší, hudba dokonalá, ale k čemu všechno úsilí, když celý film už od začátku zabíjí nesmyslný příběh, který je hraný pouze na efekt. Na nic jiného. David Loucka si myslel, že přišel se skvělým nápadem, možná si myslel, že když to fungovalo Scorsesemu, Shyamalanovi, Kubrickovi a dalším, bude to fungovat i jemu. Nefunguje. Jim Sheridan nebyl schopný vytvořit správnou hororovou atmosféru, snad možná ani horor natočit nechtěl. Jako tragický příběh by to bylo hezké, kdyby se to jen tolik nesnažilo o úžasně nečekanou pointu naservírovanou již v první polovině. V závěru už totiž nic nečekaného není.
Hodnocení: 25%
