Devítiocasá kočka
Il gatto a nove code
Itálie, Francie, Západní Německo, 1971, 115 minut
Režie: Dario Argento
Scénář: Dario Argento, Luigi Collo, Dardano Sacchetti a Bryan Edgar Wallace
Hrají:
James Franciscus (Carlo Giordani)
Karl Malden (Franco Arno)
Catherine Spaak (Anna Terzi)
Pier Paolo Capponi (Spini)
Dario Argento je můj oblíbený italský tvůrce, který však, podobně jako jeho kolegové ze země na apeninském poloostrově, nemají všechny filmy tak kvalitní, jak bych si přál. Přesto mezi nimi Argento vyniká a já se vždycky těším, jestli mě svým dalším filmem mile překvapí, anebo spíše jen potvrdí to, že film „Tmavě červená“ byl jeho geniálním dílem, které už prostě nikdy nepřekonal. Po kvalitních filmech Phenomena a Suspiria mě trochu zklamal snímkem „Vrah přichází v noci“, ale „Devítiocasá kočka“ mohla být cesta k nápravě pověsti. Bylo tomu tak?
Ano i ne. Tenhle příběh je hodně dobře rozehrán. Jak je u gialla zvyklé, čeká nás hned na začátku nějaké úmrtí anebo minimálně zločin, který je nevysvětlený, ale jehož odhalování se postupně stává tím naprosto zásadním prvkem pro budování napětí. Lidé umírají, ale my nevíme proč, stejně jako to neví hlavní hrdinové filmu. Tím se jen ujišťuje, že divák nebude připraven o překvapení, stejně jako o něj nebudou připraveni aktéři.
Jak už to tak v giallo žánru bývá, v hlavní roli není policista, ale detektiv samozvaný, který se snaží na vlastní pěst vyřešit případ. Jenže tím víc, jak se dostává hlouběji k jádru, tím víc mrtvol se objevuje a my stále nevíme z jakého důvodu. Samozvaným detektivem je tentokrát novinář Giordani. Není na pátrání úplně sám. Spolu s ním se do případu náhodou přimotá slepec a jeho malá neteř. Slepec býval také novinářem, ale po nehodě, která mu vzala zrak, se vyžívá hlavně v hádankách. Rád tak přistoupí na možnost, jak se pokusit vyřešit případ, který se před nimi rozprostřel.
Na filmu „Devítiocasá kočka“ je škoda, že tu není lepší hudba. Trochu mi zde chybí kapela Goblin, se kterou Argento spolupracoval později na snímcích „Tmavě červená“ a Suspiria. Jejich hudba posouvala Argentovy scény o dost výš. To ale neznamená, že bez toho by byl snímek „Devítiocasá kočka“ špatný. Argento, pro kterého to byl teprve druhý film, dokázal, že struktura a skladba příběhu je pro něj velmi důležitá a že je schopen vytvořit film zajímavý, napínavý. Díky tomu je „Devítiocasá kočka“ snesitelnější a její hodnocení je vyšší.
Problém je trochu v hereckých výkonech, které nejsou tak stěžejním nosným prvkem. Se slepcem se dá ztotožnit hlavně díky jeho postižení, ale není zde postava, kterou ztělesnil David Hemmings v „Tmavě červené“. I když je Giordani kladným hrdinou za každou cenu, není to takový sympaťák a nehraje tak dobře. Ani ostatní postavy nejsou příliš zajímavé. Snad jen malá dívenka. Argento však používá zajímavé techniky (kamera z pohledu vraha, mix hudby s rychlejším střihem, klasické „nevím, kdo vraždí“), takže je konečný efekt poměrně dobrý. Na druhý film je to rozhodně něco, co nadchne. Film rozhodně je napínavý a sem tam se i snaží o skutečně hororovou atmosféru. Neříkám, že uspěje na plné čáře, ale určitě nepropadne.
Hodnocení: 70 %
.jpg)
