Creepshow
Creepshow
USA, 1982, 120 minut
Režie: George A. Romero
Scénář: Stephen King
Hrají:
Leslie Nielsen (Richard Vickers)
Ed Harris (Hank Blaine)
Ted Danson (Harry Wentworth)
Stephen King (Jordy Verrill)
To se tak jednou v 80. letech sešli tři muži, kteří pro moderní horor znamenali a ještě znamenají skutečně hodně. Stephen King, jeden z nejvýznamnějších hororových autorů všech dob, dodal příběhy, sám napsal scénář a nakonec si zahrál i jednu postavu. George A. Romero, legenda zombie hororu, se postarala o režii. Skoro se chce říci svatou trojici, doplnil Tom Savini, který má na svědomí makeup a hlavně i příšeru z povídky „The Crate“, která je pro film tak trochu ikonická. Tahle trojice dala dohromady povídkový film, který se vyznačuje nevyvážeností – slabými, stejně jako skvělými momenty.
Film je vybaven prologem i epilogem, kdy prolog navozuje poměrně zajímavou atmosféru a je dobrým začátkem. Pak už následuje první příběh, který je uveden otevřením komiksového časopisu, jenž byl vyhozen do popelnice. Návaznost mezi jednotlivými příběhy je vytvářena komiksovým zpracováním, kdy obraz je mnohdy dělen do rámů stejně jako komiksový sešit, případně dochází k převedení obrazu do komiksového. Vždy když má začít nová povídka, vracíme se k popelnici s komiksovým sešitem, který se před námi otáčí. Ale teď k jednotlivým povídkám.
„Father’s Day“ je příběhem prvním, který uvádí celý film poměrně dobře, jedná se o příběh, který není nijak inovativní, ale je vtipný. Zombie se dostává z hrobu jen proto, aby si vyžádala svůj dort, který se jí nikdy nedostal. Jak říkám, příběh není objevný, ale rozhodně neurazí. Na rozdíl od druhého, který je prostě příšernost sama.
„The Lonesome Death of Jordy Verill“ je Kingovým komplexním přínosem pro filmování, když si zde zahrál hlavní roli farmářského retarda, která mu šla mimochodem skvěle. Ale jinak je povídka naprosto o ničem. Do pole spadne meteorit, kterého se Jordy dotkne, aby postupně začal zarůstat podivnou látkou, která jej obroste celého a on, aby se zbavil svého prokletí, se zastřelí. Příjemné jsou některé Jordyho myšlenkové pochody, ale jinak je tahle povídka jedna velká banalita.
To příběh „Something to Tide You Over“ už je z jiného soudku a pro mě osobně je nejlepší v „Creepshow“. Je to hlavně hereckým výkonem Leslieho Nielsena, který je prostě skvělý. Zapomeňte na toho skoro idiota z „Bláznivé střely“, tady hraje Leslie prostě skvěle a ukazuje, co v něm všechno je. Vlastně bylo. Budiž mu země lehká. Výborný příběh o psychopatovi, který si pohrává s lidskými životy, končí schematicky potrestáním, ale to nic nemění na tom, že se povídka skutečně vyvedla.
Čtvrtým zářezem je „The Crate“ opět jedna z těch lepších povídek, lepších především proto, že to není jen boj o přežití, když je krabice otevřena a je vypuštěno monstrum, ale i proto, že je zde hlubší lidský, nebo spíš nelidský rozměr. Manželství je někdy svině, a tak může jednoho přestat bavit, že se do něj žena naváží. A od představ, kdy jí prostřelí hlavu nebo uškrtí kravatou, přejde k činům. V tomto směru asi nejlepší příběh po stránce scénáristické. Jak už jsem říkal, objevuje se zde „monstrum z krabice“, které je Saviniho ikonickou potvorou.
A na závěr trochu hloupý, nijak zábavný příběh o tom, jak se jeden šílenec snaží zbavit brouků. „They're Creeping Up On You“ je jen takovou zbytečnou vsuvkou, která není ničím zajímavá, nemá výrazný smysl ani pointu. Prostě jen sledujeme, jak se blázen ještě více zblázní, ale aby to mohl dotáhnout do konce, v tom mu zabrání kupa švábů, která ho doslova rozežere zevnitř. V tomhle směru opět gratulace Savinimu.
Příjemný epilog pouze zakončuje dílo, které je skutečně nevyvážené, i když si již stačilo získat kultovní status. Povídkových hororů je pomálu a těch dobrých ještě méně – jako brak mě napadá Hood of Horror. Proto dávám „Creepshow“ o trochu větší hodnocení, než bych dal jinak. Je přece jen na vyšší úrovni.
Hodnocení: 55%
