Cabin Fever

Cabin Fever, USA, 2002

Režie: Eli Roth

Scénář: Eli Roth, Randy Pearlstein

Hrají: Rider Strong (Paul)
Jordan Ladd (Karen)
James DeBello (Bert)
Cerina Vincent (Marcy)
Joey Kern (Jeff)

   Jedním z hojně využívaných prostředí v hororech jsou lesy. Důvod je jednoduchý. Jedná se o místa mimo civilizaci, kde se ve stínech vzrostlých stromů mohou skrývat různá tajemství a nepředstavitelné děsy. A v lese samozřejmě nesmí chybět rekreační chatky, v nichž by hrdinové chtěli strávit nějaký ten týden, anebo opuštěné domy, v nichž je skryta příčina podivných událostí. Druhé zmiňované naplno využil horor Záhada Blair Witch, který na diváka využil ještě jednu velice účinnou zbraň a to styl, jakým byl film natočen. První možnost, tedy rekreační chatku, použil již před pětadvaceti lety Sam Raimi, muž stojící za fenomenálním úspěchem Spidermana, ve filmu Evil Dead.

   Cabin Fever zpočátku Raimiho oceňovanou prvotinu připomíná. Parta pěti lidí cestuje na prázdniny do lesa na chatku. Raimi si vystačil pouze s těmito pěti herci, Roth přidává ještě vesnici, která je nedaleko lesa a jíž hlavní postavy projíždějí. Raimi z pochmurné tajemnosti lesa dostal, co se dalo a navíc využil svůj smysl pro černý humor, Roth sázel na úchylnost a bizarnost svých postav a svůj labilní smysl pro černý humor. V Evil Dead hrdinové vyvolají pomocí bájného a strašného Necronomiconu!!! lesního démona. V Cabin Fever na pětici útočí vražedná chřipka. Zde je patrné, že dále oba filmy nemají nic společného. A je to dobře.
   Eli Roth začíná film hned pěknou nechutností, kdy se chlapík snaží probrat svého psa králíkem, ale zjišťuje, že pes je mrtvý a cosi mu rozežralo tělo. Poměrně vydařeným střihem, a že je ve filmu skutečně málo vydařených momentů, se seznamujeme s našimi hrdiny. Jedou na zmiňovanou chatku, ale zastavují se u jakéhosi koloniálu, kde chtějí nakoupit jídlo a pivo. Jeden z party teenagerů je pokousán malým chlapcem, který v druhé polovině filmu předvede dle mého tu nejdementnější scénu celého snímku, která nejde popsat, prostě se musí vidět.

   Příjezd do lesů nám více představuje pět středoškoláků, s nimiž máme tu čest. Dovídáme se, že jsou závislí na sexu ve všech možných podobách (nesmí tedy chybět prsatá herečka, která odhalí své vnady, v jedné pasáži, když se tato dívka snaží najít pomoc, najíždí kamera na její pozadí, snímkování se zpomaluje, aby si každý mohl vychutnat její ženské partie, další úchylná scéna, která nemá pro děj pražádný smysl), na pivu a když je po ruce nějaká marihuana, nemají nic proti, i když jim ji přinese idiotský skejťák Grim s tváří samotného režiséra. Nutno přiznat, že z bizarních postaviček asi ta nejlepší. Hned první večer jim na dveře zabuší chlápek, který v úvodní scéně šťouchal do mrtvého psa. Nevypadá vůbec dobře, jako by byl něčím nakažen. Čím? To vůbec není důležité, ani nepotřebujeme vědět, jak se nemoc rozšířila. On muž nevypadá dobře také proto, že ho Bert (nejukecanější a svým způsobem i nejzajímavější člen party, dokud sám nedostane nemoc) postřelil, když si ho spletl s veverkou.
   Všichni mají z muže strach, takže se před ním zavřou, ale on jim zatím vleze do auta. Co tedy správní teenageři udělají, aby ho dostali ven? Začnou vlastní auto demolovat a párkrát do něj střelí. Chlápek jim v záchvatu odpudivého kašle na oplátku celý vnitřek zasviní krví. V tento moment je patrné, v čem si režisér libuje, tedy kromě erotických scén. Krev a vše, co se ukrývá uvnitř těla, má Roth nejradši venku. Pokud se nepletu, někdy při natáčení Hostelu prohlásil, že správný horor se bez litrů krve neobejde. Zřejmě byl v tu chvíli na drogách.

   Nakaženého chlápka se nakonec zbaví tak, že ho zapálí. A překvapivě, objevuje se náznak nové emoce a tou je vina. Cítí se provinile, že muže zapálili, ale to ještě netuší, že chlapík před smrtí skočil do vodního rezervoáru, z něhož je voda vedena přímo do chatky. Co se stane, je myslím naprosto jasné. Virus se začne šířit.
   Ve filmu by se dokonce dal najít náznak „lovestory“ mezi jedním z mladíků a dívkou. On je do ní zamilovaný, ona ho má za kamaráda. Veškeré naděje na zpestření vezmou za své, když mladík své milované udělá díru do nohy, neboť ona je první nakažená.
   Pětice pomalu umírá, ale i v těch nejvypjatějších situacích nesmí chybět sex. Když už se zdá, že jsou všichni mrtví a policie infikovaná těla pálí, zjišťujeme, že to ještě není konec. Jiný závěr se ani nedal očekávat. Je to už tak trochu klišé. Nebezpečí zažehnáno, ale nikdo si nevšiml toho posledního, od něhož se nemoc znovu rozšíří a všechny zabije.

   Omlouvám se, jestli jsem někoho ochudil o pointu tohoto „majstrštiku“, ale myslím, že zrovna u takového filmu je lepší vědět, co čekat. A tady se mnoho čekat nedá. Horor, jímž je film označen, zde nefunguje, neboť horor by měl znamenat strach. Trochu se nabízí srovnání se dvěma již recenzovanými filmy Petera Jacksona, které se nesou v podobném stylu. Krvavý horor se spoustou černého humoru. Ale… V jedné větě by se ono „ale“ dalo shrnout asi tak, že Peter Jackson ví, co dělá, ale Eli Roth ještě tápe. Cabin Fever nepřináší nic nového a navíc ani nic moc zábavného. Já jsem se u Braindead při některých scénách skutečně zasmál, u Cabin Fever jsem pouze nevěřícně kroutil hlavou. Roth se snaží dotáhnout svůj smysl pro černý humor za hranice, které ještě nikdo neobjevil. Jistým způsobem se mu to daří, ale jeho humor zkrátka není vtipný…