Alfred Hitchcock

   Alfred Joseph Hitchcock se narodil 13. srpna 1899 v Leytonstone poblíž Londýna katolicky založeným rodičům Williamovi a Emmě. Díky náboženské orientaci rodiny byl poslán na katolickou školu, z níž pokračoval na jezuitskou St. Ignatius’ College. Ve 14 letech mu však zemřel otec a on, díky svému výtvarnému nadání, přestoupil na školu zaměřenou na inženýrství a navigaci, kterou úspěšně zakončil a začal pracovat jako kreslíř a návrhář reklam. Velmi ho však nadchl film a proto si našel v Londýně práci v oboru, kde pro studia vytvářel titulky do němých filmů.
   Filmování jako rychle rostoucí odvětví plné příležitostí našlo pro muže, který měl nápady, uplatnění. A tak již v roce 1922 se Hitchcock pouští do snímku "Number 13", který měl být thrillerem, ale nikdy nebyl dokončen. Jeho prvním filmem se tedy stala až "Zahrada rozkoše" ("The Pleasure Garden", 1925), kriminální drama, které se natáčelo v německých studiích Ufa. Jelikož tento ani další snímek, drama "Skalní orel" ("The Mountain Eagle", 1926) příliš nezaujali, rozhodl se Hitchcock trochu změnit styl. A tak se dává na thrillery. Prvním takovým počinem je "Příšerný host" ("The Lodger", 1927), který se setkal s úspěchem u kritiky a také u diváků, což znamenalo jediné – peníze. Hitchcock se začíná více zviditelňovat a je považován za hvězdu britského filmu, která má hodně před sebou. Právem.
   Ještě v roce 1926 poznává svou životní lásku Almu Reville. Vezmou se a za dva roky se jim narodí dcera Patricia. Obě tyto ženy jsou nedílnou součástí nejen Hitchcockova života, ale i jeho tvorby. Alma spolupracuje na většině jeho filmů, ať už jako spoluautorka scénáře nebo studnice nápadů. Patricia byla naopak tou, která se v jeho filmech více zviditelňovala, neboť pokud otec potřeboval, dcera mu zahrála jakoukoli roli nebo roličku.

   Režisér má na kontě několik němých snímků, když přichází rok 1929. V plném proudu je filmování snímku "Její zpověď" ("Blackmail") a Hitchcockovi je navrhnuto, aby se tento film stal jedním z prvních zvukových v historii britské kinematografie, k čemuž také došlo a autor tím vlastně ukončil první éru své tvorby, tedy éru němých filmů natočených v Británii. Přichází jeho období britských zvukových filmů.
   Hitchcock se znovu dává dohromady s Michaelem Balconem ze studia Gainsborough Pictures, pro nějž natočil svůj první snímek. Pod křídly tohoto muže vznikají hned dva filmy, které se řadí mezi to nejlepší v tomto režisérově období. Jsou to "Muž, který věděl příliš mnoho" ("The Man Who Knew Too Much", 1934) a "The 39 Steps" (1935). V obou filmech používá námět, který se u něj objevuje poměrně často – „Člověk v nesprávnou chvíli na nesprávném místě“. První ze jmenovaných filmů se dočkal remaku a to v roce 1956 a režie se samozřejmě nemohl ujmout nikdo jiný než znovu sám Hitch. Dalším velice úspěšným filmem natočeným v Británii je "Zmizení staré dámy" ("The Lady Vanishes", 1938), který je zároveň předposledním vytvořeným v jeho rodné zemi. Tím úplně posledním je "Jamaica Inn" (1939). Od 40. let Hitchcock natáčí pro Hollywood, kam se také přestěhoval.

   Rebecca, z roku 1940 je jeho americkou prvotinou a tedy i první vlaštovkou jeho třetí režisérské éry – amerických filmů. Rebecca, u nás známá jako "Mrtvá a živá", je druhou spoluprácí Hitchcocka a britské spisovatelky Daphne Du Maurier, která má na svědomí předlohu k "Jamaica Inn" a hlavně k "Ptákům". O tom, že hollywoodská prvotina měla úspěch, svědčí 11 nominací na Oscara, z toho dvě proměněné – za nejlepší film a kameru.
   Tvorba ve 40. letech je poměrně rozmanitá. Hitchcock natáčí romantickou komedii "Pan Smith s manželkou" ("Mr. and Mrs. Smith", 1941) – Hitch měl poměrně vytříbený smysl pro humor na Angličana – noir thriller "Ani stín podezření" ("Shadow of a Doubt", 1943) nebo soudní drama Případ Paradineové (Paradine Case, 1947). Za zmínku jistě stojí film "Rozdvojená duše" ("Spellbound", 1945) s Ingrid Bergmanovou a Gregory Peckem, kde snovou sekvenci navrhoval sám mistr surrealismu Savador Dalí.

   Hitchcock si ve 40. letech do své tvorby připisuje další dvě prvenství, jimiž jsou filmy "Pověstný muž" ("Notorious", 1946) a "Provaz" ("Rope", 1948). U prvně jmenovaného se v titulcích objevuje i v roli producentské, u druhého si poprvé vyzkoušel barvy. Ovšem od černé a bílé neupustil, což dokazuje jeden z jeho nejznámějších a nelepších filmů "Psycho" z roku 1960.

   Vrcholem Hitchovy tvorby jsou 50. a 60. léta, kdy natáčí své nejlepší filmy. "Okno do dvora" ("Rear Window", 1954), "Vražda na objednávku" ("Dial M for Murder", 1954), již zmíněný remake "Muže, který věděl příliš mnoho", "Vertigo" (1958), "Na sever severozápadní linkou" ("North by Northwest", 1959), "Psycho" a "Ptáci" ("The Birds", 1963). V letech 1955-1962 propůjčil své jméno oblíbenému televiznímu seriálu "Alfred Hichcock uvádí" ("Alfred Hitchcock Presents"). Posledním filmem jeho kariéry je "Rodinné spiknutí" ("Family Plot", 1976). V 70. letech natočil pouze dva filmy, le i přesto jeho filmografie čítá na šedesát děl.
   Jeho filmy se vyznačují několika rysy. Co se týče hereckých, neskonale rád obsazoval herečky s blonďatou kšticí (Grace Kelly, Kim Novak, Janet Leigh – matka Jamie Lee Curtis) a jen málo se setkáme s brunetkami jako například s Ingrid Bergmanovou. Rád také obsazoval sám sebe, ať už v miniroli nebo jen jako fotografii v novinách. Tímto „hitchcockovských syndromem“ trpí i jiní režiséři, napadá mě Peter Jackson, Sam Raimi, který ale raději obsazuje bratra Teda, nebo s těch mladších Eli Roth.

   Dalším důležitým prvkem jeho filmů byla atmosféra, s níž si dokázal pohrát jako málokdo. Děj se často odehrává na malém prostoru, což už samo o sobě je jaksi skličující, ale když se k tomu ještě přidá skvělá kamera a napětím prokreslený příběh, divák film zakončuje s pocitem, že viděl něco, co se mu ještě nikdy nepoštěstilo. Mistr hororu, nebo spíše psychothrilleru, si dokázal se svými postavami pohrávat skutečně mistrně, stejně jako s prostředím, což hned tak někdo nedokáže, i když spousta tvůrců se ho snaží napodobit, ať už na úrovni filmové nebo literární.
   Alfred Hitchcock v roce 1980 dostává z rukou královny Alžběty II. řád britského impéria za přínos, která jeho osoba měla vůči Království. Zajímavé je, že již od roku 1956 byl americkým občanem. Titul Sira si však příliš neužil, neboť ještě téhož roku 29. dubna umírá na selhání ledvin ve svém sídle v Bel Air. Jen málo lidí se může pyšnit tím, že i po smrti je jejich jméno tahákem k filmům s hororovou, a když ne hororovou tak tajemnou a napínavou tématikou. Hitchcock je jedno z jmen nejzvučnějších.