Mazací hlava
Eraserhead
USA, 1976, 89 minut
Režie: David Lynch
Scénář: David Lynch
Hrají:
Jack Nance (Henry Spencer)
Charlotte Stewart (Mary X)
Allen Joseph (Pan X)
Jeanne Bates (Paní X)
Když jsem si kupoval knihu, podle které dělám sérii těchto článků („101 hororů, které musíte vidět, než zemřete“), ani ve snu mě nenapadlo, že se mezi těmito 101 filmy setkám s něčím, co má na svědomí jeden z mých nejoblíbenějších režisérů – David Lynch. Pokud už by se zde něco z jeho tvorby mělo objevit, bude to pravděpodobně „Mazací hlava“, a to hlavně díky tomu, že její atmosféra je natolik tísnívá a depresivní, že mnohé horory by se v porovnání s tímto filmem mohly stydět.
Záměrně zde uvádím především atmosféru, protože ve své podstatě není film hororem ani omylem. I když je pravdou, že jeho zařazení by bylo poměrně komplikované. Docela se vymyká žánrům, stejně jako se téměř všechny Lynchovy filmy, až na čestné výjimky, vymykají realitě. Pokud jste se s Lynchovou tvorbou ještě nikdy nesetkali, může pro vás být „Mazací hlava“ doslova šokem. Pokud lpíte na logičnosti, na realitě a klasické konstrukci, tenhle film prostě není pro vás. A ti, co si myslí, že shlédnout Lynchův film a pochopí ho, jsou skutečně naivní. Lynchovy filmy nelze plně chápat, z Lynchových filmů si každý musí vzít to, co mu stačí, a co na něj udělá nějaký dojem, vzbudí v něm emoce. Ale pochopit jeho filmy... To prostě nejde, je mi líto. Sám režisér v některých rozhovorech uvedl, že „Mazací hlava“ neměla vyjádřit jednu jednoznačnou myšlenku.
A tak to má asi být. Film plyne a my si uvědomujeme, že jestli Lynchův svět nezkousneme, nemá smysl, abychom se na „Mazací hlavu“ vůbec dívali. Příběh, který se před námi odehrává, je sice ve své podstatě jednoduchý, skoro by se chtělo říct triviální, ale forma, v níž je podáván, je natolik složitá, natolik jedinečná, že z filmu činí zážitek, na který se prostě nezapomíná. Scény, které se před námi vyjevují, jsou natolik silné, že se vryjí do paměti a nevymizí. Pro mě osobně je nejsilnější scénou pravděpodobně návštěva u Maryiných rodičů, kde jsem se musel i smát nad tím, jak geniální „skeče“ umí Lynch vymyslet. Scéna s babičkou je skutečně zábavná, i když svým podivným zvráceným způsobem. Nejděsivější je však scéna s kuřetem, kdy má Henry naporcovat kuře velikosti vrabce. Jeho otázka, zda to má porcovat stejně jako obyčejné kuře je opět úsměvná, ale s tím, že další dění úsměv vymaže. Vnitřek kuřete začne chrlit tekutinu, snad krev, ale záleží na tom? Do toho se hýbou nohy kuřete a navíc Maryina matka má podivný záchvat. Nad touhle scénou jsem se skutečně zamýšlel a mám pocit, že to měla být velmi podivná alegorie na porod, protože hned poté se Henry doví, že Mary má dítě a že to dítě bude asi jeho.
Právě dítě je tím nejpříšernějším, co „Mazací hlava“ nabízí. Není to dítě a člověk se radši ani nechce ptát, jak Lynch se spolupracovníky dokázal vytvořit tak úchylnou a zároveň živoucí formu života. V jedné publikaci o Lynchově tvorbě jsem se dočetl, že se mělo jednat o mrtvý kravský plod. Klidně se přiznám, že tomu i věřím, protože finální scéna nám ukazuje, že dítě je uvnitř živé a jsou zde orgány, které Henry probodne, aby dítě zabil. Jestli to byla jen sestavená loutka, tak pak se před pány skláním, protože byla dokonalá.
Na „Mazací hlavu“ jsou názory odlišné. Jsou zde jednoznační odpůrci a jsou zde jednoznační přívrženci. Já se řadím k té druhé skupině a rovnou říkám, že když někdo tvrdí, že film se mu nelíbí, protože ho nepochopil, tak se na Lynche vůbec nemá dívat, protože skutečně nepochopil, jak se na film dívat. Lynche nelze chápat, z Lynche si lze pouze něco vzít a přebrat si to podle svého.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
„Mazací hlava“ má silné scény, které jsou místy odporné, ale film má svůj vlastní svět, který je natolik jedinečný, bizarní a zároveň úžasný, že prostě nejde jinak, než obdivovat. A mimochodem, skvělá je i zvuková složka filmu – jedná se převážně o hluk industriální oblasti ve Filadelfii, autentický a děsivý.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Tohle není film na pochopení, a kdo ho chce chápat, tak prostě neuspěje. Diváci jej mohou vidět pouze jako úchylnost, kterou si režisér léčil nějaké komplexy, ale já si myslím, že to je osobitost režiséra a uměleckost vidin, do kterých je velmi těžké nahlédnout.
