Juno a páv
Juno and the Paycock
Velká Británie, 1929, 85 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: Alfred Hitchcock a Alma Reville podle divadelní hry Seana O’Caseyho
Hrají:
Maire O’Neill (Paní Maisie Madigan)
Edward Chapman (Kapitán Boyle)
Sidney Morgan („Joxer“ Daly)
Sara Allgood (Paní Boyle – „Juno“)
Tvorbu Alfreda Hitchckoka je možné krásně rozdělit do několika období. První období bylo „britský němý černobílý film“, přičemž toto období netrvalo příliš dlouho. V podstatě pět let. Následující éra je „britským černobílým zvukovým filmem“. První vlaštovkou byl thriller „Její zpověď“ a následovalo drama „Juno a páv“, které je další ukázkou zajímavé všestrannosti Mistra napětí.
Po filmu „Její zpověď“ je snímek „Juno a páv“ (mimochodem další zajímavý český překlad, i když pravda, paycock je slovní hříčka) trochu zklamáním. Hitchcock se zase jednou odebral do hájemství dramatického, tentokrát ještě propojeného s muzikálem, i když hudební složka rozhodně nepřevažuje. „Juno a páv“ není komedie, i když komické prvky zde v některých chvílích převažují. Stejně tak se nejedná pouze o drama, protože muzikálová složka drama v některých pasážích výrazně zlehčuje.
Příběh by bylo možné shrnout do pár vět, které by vyzněly celkem klišovitě, ale pojďme se na něj podívat trochu obšírněji. Je irská revoluce, v ulicích města se střílí. Poměry ve společnosti se rázně mění. My se nesoustředíme na společnost jako celek, ale pouze na jednu vybranou rodinu, která však vůbec není špatnou ukázkou toho, jak je snadné vzdát se základních hodnot, když má člověk po ruce trochu peněz, které se k němu dostanou náhodou a nikoli úsilím.
Myslíte si, že vás peníze nezmění? Jestli ano, tak v tom případě se podívejte na případ rodiny Boylových. Obyčejná rodinka, kde je tatík trochu líný, nic pořádně nedělá, maminka trochu namyšlená. Co se stane, když se jim do rukou dostanou peníze? Rozhodně nic, co bychom považovali za chvályhodné. Rozhazují, najednou se chovají jako šlechta, i když hlavně tatík pořád vypadá jako trhan. Právě zde se film tváří jako komedie, ale postupně získává úplně jiný náboj.
„Juno a páv“ není špatným filmem, ale jak jsem psal výše, po „Její zpovědi“ to není úplně ono. Alfred Hitchcock se zabývá stavem společnosti, dává ji do souvislosti s historickými událostmi, ale to za každou cenu neznamená, že je výsledek něčím dokonale překvapivým. „Juno a páv“ je původně divadelní hra, která měla docela úspěch a je hrána i v současné době. U nás není příliš známá, přece jen se odehrává v historických událostech, které se týkají přímo Irska a Velké Británie. Přesto si myslím, že na divadle hra bude vypadat o něco lépe než ve filmu. Původní trend zvukových filmů, kdy se natáčely především divadelní hry (i takový „Dracula“ z roku 1931 vychází ze stejnojmenné hry) byl pochopitelný, ale musím říct, že někdy je hra prostě lepší na divadle, kde může divákům dát o něco více.
Hodnocení: 55%
Osobní žebříček
„Juno a páv“ je dramatem, které se mísí s komickými prvky a muzikálem. Mně osobně to úplně nesedlo, ale neříkám, že to nezaujme jiné. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory.
1. „Psycho“
2. „Ptáci“
3. „Příšerný host“
4. „Její zpověď“
5. Zběsilost
8. „...a neuveď nás v pokušení“
9. „Žena se špatnou pověstí“
10. „Juno a páv“
12. „Světový šampion“
13. Na šikmé ploše
